Ať tak či onak, ukazuje se, že miliardáři v politice, často agresivní, a nebo chcete-li buranští, které nezajímají ideologické žvásty o západních hodnotách či hystericky pojímaných lidských právech, mají – i kvůli svým životním návykům, které získali na cestě ke svým podnikatelským úspěchům – daleko větší cit pro to, co je správné a co nikoliv.

Berlusconni byl nepochybně chlívák (a já mu musím závidět jeho schopnosti), dopustil se nepochybně i různých daňových úniků, ale když přišlo na řešení reálných problémů světa, dovedl je bez keců řešit. A tak jeho kamarádem byl autoritativní Kadáfí, se kterým měl domluvu, že automaticky bude vracet lodě s uprchlíky.

Neziskovky hysterčily, ale příliv uprchlíků přes Libyii do Evropy byl proti dnešnímu stavu naprosto minimální. Stejně tak chápal, že součástí Evropy je pochopitelně Rusko a chápal, že je v zájmu Evropy a klidu respektovat jeho vitální zájmy na stabilitu v jeho bezprostředním okolí. Putin byl jeho přítelem.

I náš Babiš chápe, že nejdokonalejší projekt péče o děti, jaký kdy vznikl po roce 1990 a navazující na skvělou myšlenku vesniček SOS z doby Pražského jara, se vymyká běžnému nazírání a zaslouží si podporu. To nechápe sociálnědemokratická ministryně práce a sociálních věcí, pro kterou hlavní prioritou její činnosti je, aby chlapi povinně měli též otcovskou dovolenou.

Donald Trump je zcela nesporně buran a skvělý.