Příčiny debaklu ČSSD jsou všem nezaujatým jasné. Tou základní byla téměř dvouletá výlučná snaha ČSSD, jak zlikvidovat stále posilujícího vládního partnera ANO. Bohuslav Sobotka učinil fatální rozhodnutí, že se spojil s politikem, který po mnoho let byl v očích veřejnosti absolutně nejvíce nenáviděným, tedy Miroslavem Kalouskem. Bylo až komické, jak Sobotka s Kalouskem napadali Babiše pro jeho nedůvěryhodnost a on přitom naopak po celé čtyři roky nepřetržitě dominoval v popularitě vázkumu veřejného mínění. Bebišovi bylo přitom vytýkáno to, s čím vstupoval do politiky i vlády, tedy jeho majetek, Čapí hnízdo či vlastnictví médií. Směšné.
Podobně Bohuslav Sobotka startoval proti prezidentu republiky Miloši Zemanovi, ač drtivá většina voličů ČSSD jej podporovala. Další chyba.
Třetí chyba spočívala v tom, že Sobotka v zemi, kde jen 20% voličů (na rozdíl např. od Slovenska podporuje členství v EU) neopominul EU stále chválit a když dva dny před volbami pronesl, že je třeba přijmout euro, každý si o něm mohl myslet jediné: Idiot
Zimolovci a Foldynovci chápou, že setrvání v opozici by ČSSD zcela vymazalo. Absolutně nemůže ČSSD konkurovat pravicové ODS, která bude systémově tak trochu z živnostenských pozic tepat ANO, stejně jako Pirátům, kteří zvolili anarchisticko – liberálně – levicový směr – a zdá se, že tím zaujali.
ČSSD má jedinou šanci, pozitivně a konstruktivně se podílet na Babišové vládě, která upřímně řečeno je spíše středo – levá a v mnohém navazuje na vládu předchozí.
Antibabišovců je ve Sněmovně neskutečně mnoho: ODS- Piráti -TOP 09-KDU-ČSL-STAN. Prosadit se mezi nima ČSSD věrohodně nemůže. Byla by jen trapným kavaříčkem, kterému to nikdo nehodí.
Politický systém se přirozeně mění a mění se v celé Evropě. Strany jako ČSSD zanikly už v sooučasném Maďarsku či Polsku, ač byly stranami vládními. Socialisté, ač měli v minulosti několik prezidentů či předsedů vlád utrpěli debakl i ve Francii.
Vývoj obecně směřuje kromě nacionalistických hnutí typu Národní fronta, Okamurovci hlavně k novým formacím, které kritici nálepkují jako populisty, ale které jsou ve skutečnosti úspěšnými catch – all –stranami zaměřenými neideologicky na všechny vrstvy obyvatelstva. To je příklad francouzského hnutí prezidenta Macrona „En marche“, Berlusconniho „Vzhůru Itálie“, či Babišova „ANO“
Tak jako se v Itálii uvažuje o spolupráci levicové Demokratické strany se zmíněným Berlusconniho hnutím, tak i u nás by spolupráce ANO – ČSSD – KSČM zřejmě měla velkou naději stát se úspěšnou všelidovou politickou platformou.
Zimola, Foldyna, Hašek, Škromach odvážně kousli do kyselého jablka selhání dříve rozhodující vládní strany. Tak jako ODS už na to nemá, být politickým hegemonem jako v minulosti, nemá na to ani ČSSD. Má ale na to věcně se podílet na vládě a možná pookřát v budoucnu někam k 15%.
Současná jednoznačná podpora Miloše Zemana je pak rozhodně jedině správným krokem. Nikdo z havlistů by totiž zvítězit neměl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
