Česká republika patří k několika málo zemím současného světa, které otevřeně dávají najevo, že chtějí mít s nastupující globální velmocí Čínou špatné vztahy. Čína je u nás politickým i mediálním mainstreamem běžně označována za nepřítele a čeští politici se vyžívají v politických provokacích vůči vzdálené mocnosti. Dosud se tímto způsobem chovaly pouze ty nejbanánovější z banánových republik střední Ameriky a některé z malých pobaltských zemí, stále prožívajících nesamozřejmost své nezávislosti v nebezpečném ruském sousedství. Z normálních standardních evropských zemí se v podobných extrémech nezmítá nikdo.

Jaký je přínos z rozdmýchávání nepřátelství vůči Číně pro naši zemi, nám naši ústavní činitelé tají. Snaží se nám namluvit, že máme volbu mezi demokratickým čínským Tchaj-wanem nebo pevninskou totalitní ČLR, která jej považuje za odpadlickou provincii. Posledním výrazem této politiky je návštěva naší velké parlamentní a byznysové delegace na Tchaj-wanu, která nepochybně přinese maximální vyhrocení vztahů s ČLR a je s tímto záměrem také uskutečňována.