Celkově lze říci, že s Draghim lze souhlasit v kritickém pohledu na současný vývoj v EU, který v rozporu s do omrzení nám vtloukanou optimistickou oficiální propagandou vede k nezadržitelnému zaostávání, chudnutí a ztráty pozic ve světovém hospodářství i politického vlivu. EU se katastrofálně propadá za USA i Čínou v tempu růstu ekonomiky, objemu investic, vývoji produktivity práce, inovacích, demografickém vývoji atd. Ve stále větší míře není schopna naplňovat své cíle, a tak začíná ztrácet smysl své existence, říká Draghi.

Příčiny vidí v nedostatečné integraci, přílišné a decentralizované regulaci a nedostatečném objemu investic v klíčových oblastech. K hledání cesty z pasti však přistupuje stereotypně pod zprofanovaným heslem „Více Evropy“. Radí ještě více zcentralizovat ekonomické rozhodování, regulovat vše jednotně z bruselské úrovně, sjednotit daně a společně se masivně zadlužit. Z centra pak vybrat perspektivní obory a masivními dotacemi je dostat na světovou špičku na úkor rozvoje a financování tzv. neperspektivních oborů. Všechno špatně.

S Draghiho zprávou lze souhlasit jenom v předpovědi o tragickém směřování EU k nezadržitelnému úpadku. Ve všem ostatním prokázal, že evropské euroelity nejsou schopny vyjít z labyrintu etatistického socialismu, kterému propadly, a že je pro ně levičácký zelený progresivismus nepřekročitelnou hranicí, za níž se neodvažují ani podívat. Starší generace pamětníků u nás si musí nad těmito elaboráty připadat jako probuzená ve svém raném mládí, kdy komunističtí kvazireformátoři zneklidnění evidentním hlubokým zaostáváním centrálně plánovaného systému rovněž meditovali o oživovacích kůrách, ovšem přísně v duchu mírného pokroku v nepřekročitelných mezích marxistické ortodoxie.

Stejně jako dnes Draghi i oni viděli spásu v podpoře technologického rozvoje, který tehdy nazývali vědecko-technickou revolucí. Ale příčina tehdejšího zaostávání nebyla v nepochopení významu technologických inovací. Příčinou bylo centrální plánování a vůbec samotná podstata tehdejšího „reálného socialismu“. Dnes je to stejné. Příčinou fatálního zaostávání EU je etatistický model přestavby společnosti, v zásadě socialistický, centralistický a dirigistický, který současná EU prosazuje a uskutečňuje. Tak jako brežněvovští reformátoři v mezích zákona, tak také Draghi nijak nezpochybňuje základní stavební kameny EU dneška – bezuhlíkovou budoucnost a dotační dirigismus. Naopak, chce jich ještě více. Hlavně ne návrat ke svobodnému trhu, hlavně ne tržní alokaci zdrojů. Byrokrati jako on, ne trh, budou vybírat vítěze a poražené, oni budou určovat, které odvětví je perspektivní, a které nikoliv. Jen se to má nějak nevysvětlitelně dělat lépe než dnes. Hlavně je potřeba se ještě více zadlužit než dnes, pokud možno celounijně. To vadí Němcům a Nizozemcům, protože vědí, že by museli platit za ostatní unijní bankrotáře. Ale to je jenom jedna část problému.