Vývoj po volbách však musí každého z optimismu vyléčit. Jasně se potvrdilo, že zelená ideologie a její jedovatý plod Green Deal prorostly jako rakovina celým evropským politickým mainstreamem a že oslabení jejich nejviditelnějších a nejfanatičtějších propagátorů na celkovém směřování evropské politiky nic nemění. Na rozložení moci v Evropském parlamentu se nezměnilo nic – lidovci, socialisté a liberálové mají tak jako v minulosti pohodlnou většinu a s nikým se o moc dělit nehodlají. Zdánlivě posílená pravice je zoufale nejednotná a neschopná vytvořit jednotnou sílu a tlačit na změnu. Naděje, že by snad mohla přijít z europarlamentu, je skutečně mizivá.

Z českého hlediska je zajímavějším posunem odchod hnutí ANO z liberální frakce Renew, která sdružuje skutečné eurofanatiky symbolizované bývalým belgickým premiérem Verhofstadtem. ANO, které žádnou ideologii nemá, tam vstoupilo údajně proto, že frankofon Babiš chtěl mít blízko k francouzskému prezidentu Macronovi a bývalému předsedovi Evropské komise Lucemburčanu Junckerovi. Hnutí ANO dodalo evropské mašinérii takové „eurohujery“, jako byla eurokomisařka Jourová, pilně pracující na rozbití V4 a zavádějící cenzuru v členských zemích, či europoslanci Charanzová, Dlabajová a Telička, kteří všichni Babiše opustili a stali se aktivními propagátory a reprezentanty současného neblahého unijního směřování. Všichni také v evropské politice po zásluze skončili.

Dnes se s odchodem ANO z liberální frakce ozývá v českých médiích nářek, jak Česká republika tímto krokem ztrácí v europarlamentu vliv, neboť nejsilnější česká strana bude v opozici, s níž se vládnoucí většina nebaví. Paní Jourová či Charanzová prý měly vliv, a to se nyní nebude opakovat. Vliv podle těchto hlasů zřejmě spočívá v tom, že oddaně sloužily svým evropským pánům a servilně přizvukovaly zelenému mainstreamu. Že o tento „vliv“ přijdeme, žádná škoda určitě není.