S mnohými europeisty a euronadšenci bojovat smysl nemá, názory některých extremistů mezi nimi – s jejich arogancí, s jejich zcela nepřiměřeným nafoukaným sebevědomím, s jejich politickým vlivem, s jejich schopností se prosazovat (což není tak obtížné, protože foukají po větru) – však nelze přehlížet. Do této skupiny řadíme Roberta Menasseho a jeho názory.

Literární noviny daly tomuto rakouskému, za evropského se považujícímu spisovateli prostor. Menasse je nositelem řady prestižních literárních cen, ale ještě známější je tím, že veřejně a velmi aktivně vystupuje k politickým tématům. Pozornost vzbudil v březnu 2017 jeho projev „Kritika evropského rozumu" v Evropském parlamentu k šedesátému výročí Římských smluv.

V rozhovoru, který Literární noviny publikovaly pod názvem „Tyhle kleště nacionalisty rozmačkají", se Robert Menasse s brutální otevřeností předvádí jako radikální nepřítel samotné existence evropských národů a jako zastánce jejich urychleného zničení všemi možnými způsoby.

Navenek se tváří na všechny strany kriticky, určitě si o sobě myslí, že není žádným apologetem Evropské unie. Připomíná svůj bruselský projev a říká „historicky vzato, znamenal ‚evropský rozum' skutečnost, že byly vyvozeny důsledky z historie nacionalismu". (Je to dobrý překlad z němčiny? Opravdu jde o „evropský rozum"? Je něco jako „historie nacionalismu"?) Svými názory předvádí naprosté nepochopení Evropy, nepochopení jejího 20. století, nepochopení odlišnosti mezi originálním evropským konceptem národních států a agresivním nacionalismem Hitlerova typu. Toto nepochopení je od něho a od jemu podobných neodpustitelný intelektuální defekt. Německy typické zbožštění evropského „rozumu" (už od Kanta a Hegela) je něco jiného než respekt k evropské historii. A evropskou historii, včetně jejího vzniku národních států, hájíme my.

Pod záminkou boje proti nacionalismu Menasse odmítá národní stát, a proto se staví i proti myšlence národních států jako základních stavebních kamenů evropské integrace. Odmítá nejen dnešní EU, ale i federalizaci EU, stejně jako myšlenku Spojených států evropských (v tom jsme s ním na jedné lodi), neboť by se tím – podle něho – petrifikovala existence jím nenáviděných národních států a jím odmítaných různých národních zájmů údajně štěpících Evropu (v tom už s ním na jedné lodi nejsme).