Zaujatá tendenčnost médií, jejich bezohledná manipulace a fanatismus dosáhly skutečného vrcholu. Čeho je moc, toho je příliš. Přesto si dovolím jednu faktickou poznámku k tématu, o němž se v předvolební kampani hovoří.

Válka na Ukrajině vstupuje do velmi nebezpečné fáze. Ruský tlak opět zesílil, hovoří se o velké ruské ofenzívě. Západ je rozdělen sporem o dodávky těžkých útočných zbraní, především tanků Ukrajině. Američané své tanky Abrams dodat nechtějí, Němci odmítají bez toho dát souhlas k vývozu jimi vyráběných Leopardů. Polsko a další pobaltští radikálové prohlásili, že západní tanky budou na Ukrajinu dodávat bez ohledu na názor spojenců a jsou připraveni vytvořit „koalici ochotných“, která se nebude bát konflikt na Ukrajině eskalovat.

To je velmi nebezpečný vývoj, který Polsko a další může snadno vtáhnout do války. Jaká bude česká pozice? Ta otázka našeho zatažení do války dnes vůbec není nesmyslná a nereálná, jak nám ji zaslepení propagandisté v předvolební hysterii bagatelizují. Česká vláda dlouhodobě zastává vůči ukrajinské krizi nesmiřitelnou válečnickou pozici. Francouzský prezident Macron jí svým setkáním s umírněným Babišem dal diplomatický políček, který si lze vysvětlit pouze francouzským znechucením z dosavadního českého válečnického postoje. Proto platí, že, ať bude prezidentem kdokoliv, měl by se v naší zahraniční politice snažit rychle tahat za záchrannou brzdu. Sázky totiž nebezpečně a nekontrolovatelně stoupají.