Tento týden mají tři strany připravované vládní koalice jednat o programu budoucí vlády. Jedním ze žhavých problémů, které pálí naše občany, je krize v oblasti bydlení. Ta u nás patří k nejhorším v Evropě. Na pořízení bytu u nás člověk potřebuje v průměru 13 ročních platů, v Praze pak téměř 16. Trvale se hovoří o neúnosné délce stavebního řízení, klesajícím počtu stavebních povolení, rigiditě územního plánování, vysokých cenách hypoték atd.
Přes velká slova politiků se ale v této oblasti nic podstatného dosud nestalo - málo se staví, byrokracie neklesá, ceny nových domů i bytů trvale stoupají stejně jako nájmy.
Dosluhující vláda přistupovala k problematice bydlení zcela chaoticky a její kroky měly nekoordinovaný a protichůdný efekt, který situaci nejen že nezlepšoval, ale naopak mnohdy komplikoval a zhoršoval. V její politice dominoval etatismus, dotační mentalita a bláhový technokratismus.
Tomu by se nová vláda měla vyhnout, chce-li s problémem alespoň trochu pohnout. Nejde jenom o problematiku legislativní – tj. změny ve stavebním zákoně. Příčin dnešní situace je daleko více. Je nezbytné se vyvarovat především chyb v hospodářské politice, kterých se Petr Fiala a spol. trvale dopouštěli. Zde je osm bodů, na které by při tvorbě svého programu měla v této oblasti myslet:
Je pro vás Petr Macinka přijatelný jako ministr životního prostředí?Anketa
Za prvé by si nová vláda především měla být vědoma toho, že krizi v oblasti bydlení výrazně v minulosti stimulovala extrémně uvolněná fiskální a měnová politika, kterou centrální banka a předchozí vlády dlouhodobě provozovaly. To vedlo k nadměrnému růstu poptávky po bydlení živené nízkými úrokovými sazbami hypotéčních úvěrů, která se projevila v rychlém růstu cen bydlení. Tato hospodářská politika nakonec vyústila do vysoké inflace, jedné z nejvyšších v Evropě.
Exploze cen nemovitostí přesvědčila širokou veřejnost, že nemovitosti jsou jediným spolehlivým uchovatelem hodnot jejich úspor. Přispívá k tomu i široce diskutovaná nejistota ohledně budoucnosti důchodového systému v situaci stárnutí populace. Investice do nemovitostí se tak staly doporučovanou variantou zajištění na stáří. Přirozená poptávka po bydlení je tak zvyšována zájmem tech, kteří v nákupu nemovitostí pro bydlení vidí především investici. To je významný faktor převisu poptávky nad nabídkou na trhu s bydlením.
Uvážlivá finanční politika je proto předpokladem stabilizace situace i v této sféře. Motoristé, kteří tento přístup akcentují, by proto měli být vyslyšeni.
Za druhé - současná vláda bezmyšlenkovitě přijímala a aplikovala bruselskou levičáckou zelenou politiku zaměřenou na snížení životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva umělým zvyšováním životních nákladů domácností. Svou energetickou politikou se nesnažila zbránit explozi cen energií, což vyhovovalo mocné energetické lobby, a její devastující dopady na občany se snažila mírnit masovým rozšiřováním systému podpor a příjmových dotací. Příspěvek na bydlení dnes pobírají statisíce lidí. Tento kanál, kterým do oblasti bydlení tečou desítky miliard veřejných prostředků ročně a ničí tak tržní poměry, je jakýmsi protipólem zdiskreditované regulace nájmů. Ta kdysi zvýhodňovala nájemníky na úkor majitelů bytů, které nutila fakticky ze svého dotovat své nájemníky a vytvářela chronický převis poptávky po bytech nad jejich nabídkou. Dnešní příspěvek na bydlení naopak umožňuje pronajímatelům tlačit ceny nájemného vzhůru na úkor státního rozpočtu. Trh s bydlením je těmito regulacemi podstatně deformován. Tento trend je neudržitelný a nová vláda ho musí zastavit.
Za třetí - chimérou se ukázala vládní představa, že paralýzu bytové výstavby lze odstranit technokraticky digitalizací, která přinese urychlení stavebního řízení. Debakl této agendy v režii Pirátů je dostatečně znám, ale není to pouze jejich neschopnost, co zapříčinilo skandální rozval celého projektu. Pokud se neodstraní houština byrokratických regulací a nesmyslných překážek a povolení, které stavebníky dusí, žádná digitalizace sama o sobě podstatnou změnu k lepšímu přinést nemůže.
Za čtvrté – je třeba odolávat levicovým představám, které naději na zlepšení vidí v obecní výstavbě nájemních bytů s regulovaným nájemným, což je reálně návrat kamsi do éry minulého režimu s korupčním přidělováním bytů a chronicky zanedbaným bytovým fondem v režii pověstných OPBH. Že by postup tímto směrem dnes mohl dopadnout nějak jinak a lépe, je vyloučené.
Za páté - nikam nevedou socialistické snahy nějak zmáčknout vlastníky bytů a po dobrém či po zlém je přinutit proti své vůli pronajímat více bytů. Pseudoodborníci nás trvalé masírují návrhy na radikální zvýšení daní z nemovitostí tak, aby stát jejich nešťastné majitele udanil k smrti a oni byli nuceni své domy a byty nuceně prodávat, což v zemi, kde ve vlastních nemovitostech bydlí více než 3 obyvatelstva by nebyl příliš politicky prozíravý krok. Zvyšování daní z nemovitostí se bezprostředně promítá do růstu cen nájemného, takže situaci na trhu s bydlením nezlepšuje, ale naopak rychle zhoršuje.
Proto je povzbudivé, že ve vznikající koalice veřejně deklarovala konsensus na nezvyšování daní ve svém volebním období.
Za šesté - bytová krize se týká hlavně Prahy a velkých měst, kde se především koncentruje nabídka zaměstnání i služeb všeho druhu, jejichž dostupnost je rozhodující pro kvalitu života. Ta se naproti tomu na venkově z tohoto hlediska zhoršuje (školství, zdravotnictví, obchod a pohostinství, síť pošty atd.). Bez individuální mobility a dostatečné dopravní obslužnosti bude vylidňování venkova a tlak na stěhování do velkých měst stále sílit.
Za sedmé - evropská tlaky, kterým dosluhující vláda podléhala, komplikující a výhledově dokonce penalizující individuální mobilitu - zákaz spalovacích motorů, zákaz spalování uhlí, nucené zateplování budov atd. - dopadají ve zvýšené míře na venkovské obyvatelstvo a stimulují tím migraci do měst, kde roste poptávka po bydlení. Bez opuštění Green Dealu a pozornosti venkovu se situace bude jenom zhoršovat.
Za osmé - dalším podstatným faktorem, který přispěl k nedostupnosti bydlení ve velkých městech, je migrační politika. Jde jednak o trvalou snahu evropských orgánů redistribuovat migranty, kteří masově směřují do západní Evropy, do Evropy střední prostřednictvím migračního paktu, který dosluhující česká vláda přijala, byť tento kanál zatím není pro současnou situaci na trhu příliš významný.
Daleko zásadnější je masový příliv migrantů z Ukrajiny v počtu statisíců, kteří směřují především do velkých měst, často disponují značnými finančními zdroji a jejich poptávka po bydlení má na vývoj tohoto trhu podstatný efekt. Nelze přitom čekat, že i po skončení bojů na Ukrajině dojde v této oblasti k podstatnější změně – velká část bydlících Ukrajinců bude mít tendenci u nás zůstat.
Povzbudivě proto působí deklarované odhodlání stran vznikající koalice zabránit nekontrolované migraci jak z Východu, tak ze Západu.
Chce-li uspět, musí tedy nová vláda přistupovat k problému komplexně, počínaje zodpovědnou finanční politikou udržující inflaci na nízkých hodnotách, především v oblasti cen energií a stavebních prací, přes uvolnění rigidního územního plánování a drastického omezení stavebních a environmentálních regulací. Smyslem toho musí být rychlé rozběhnutí soukromé bytové výstavby, která dnes paradoxně v situaci obrovského převisu poptávky nad nabídkou klesá.
Je sice pravdou, že před námi stojí demografický pokles, což znamená, že tlak na poptávkové straně se bude touto cestou v dlouhém období přirozeně snižovat. Rozhodně však platí, že bez rozumné vládní strategie se obejít nemůžeme. Doufejme, že ji ve vznikajícím vládním prohlášení najdeme.
Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
