Posledním jejím výplodem je text Andreje Illarionova a Dalibora Roháče „Klaus se o Ukrajině nejenom zásadně mýlí, on o ní také zoufale málo ví“, vyvolaný reakcí Václava Kluse na jejich útoky. Dovoluji si na ně reagovat já, jakožto spoluautor tezí, proti nimž se vymezují.

Mohu-li parafrázovat slovník A. Illarionova a D. Roháče, potom nejvíce zarážejícím aspektem jejich reakce je až úsměvný, pro-ukrajinský nacionalisticko-obrozenecký způsob argumentace, který je obzvlášť pikantní, uvědomíme-li si, že jeho autory jsou Rus (a donedávna prominent režimu dnešního Ruska) a Slovák.

Jejich zásadním argumentem proti politickému komentáři IVK z 21. 2. 2014, proti němuž se především vymezují, je tvrzení, že pokud bychom dnešní Ukrajinu označili do značné míry za umělý celek, jak činí IVK, potom by umělým celkem bylo i Československo po roce 1918.

Autoři se zřejmě domnívají, že toto je argument. Není. Prvorepublikové Československo opravdu bylo umělým konstruktem, spojujícím země, jejichž vazby byly zanedbatelné. Platilo to o Slovensku a v plné míře pro Podkarpatskou Rus, která s českými zeměmi souvisela asi stejně jako později s Ukrajinou. Nemá smyslu rozvádět odpor českých Němců k Československu od počátku jeho vzniku. Proto také Československo nebylo schopno přečkat ani jedinou krizi za dobu svého vzniku a jako neudržitelný projekt definitivně skončilo v roce 1993.