Přibývá skutečností, které prokazují, že dnešní česká vláda si se zájmy vlastní země a jejích občanů a jejich obhajobou nedělá žádnou hlavu, ale na prvním místě se stará o uspokojování zájmů vnějších sil, o jejichž přízeň stojí více než o přízeň českých voličů.

Od svého nástup staví teatrálně na odiv svou neochvějnou věrnost liberální demokracii a prosazování lidských práv všude na světě. Vládní i parlamentní špičky se předhánějí v demonstrování lidskoprávního fundamentalismu, pasují se na dědice Václava Havla a s tímto zdůvodněním se klíčovým tématem české zahraniční politiky stal Tchaj-wan a programové zhoršování politických i ekonomických vztahů s pevninskou Čínou, která je prezentována vládními politiky jako nepřítel a komunistická hrozba.