Francouzský prezident Macron byl svým vyjádřením ještě umírněný, když prohlásil, že „Rusko má být poraženo, nikoliv však zničeno“. To guru a financiér dnešního pokrokářského mainstreamu jedenadevadesátiletý Georg Soros si přeje ukrajinské vítězství, které zničí ruské impérium. To prý má odvrátit hrozbu vypuknutí třetí světové války a zajistit přežití západní civilizace v jeho pojetí. Britský premiér Sunak k tomu chce přispět dodávkami britských raket dlouhého doletu na Ukrajinu a podle dalších politiků jsou dodávky letadel tamtéž pouze otázkou krátké doby.

Západ tedy evidentně vsadil na další eskalaci konfliktu a zvyšuje sázky. To je velmi riskantní strategie, obzvláště pokud si uvědomíme, že se celá opírá o jeden zásadní předpoklad – a tou je nezlomná víra v racionalitu a odpovědnost prezidenta Putina. Všichni implicitně předpokládají, že ruský prezident tváří v tvář stále většímu zapojení Západu do války a svým válečným neúspěchům přizná porážku, kapituluje, vydá se mezinárodnímu soudu a svou zemi odevzdá vítězům k dispozici, aniž by se uchýlil k použití jaderných zbraní a skutečné otevřené zničující válce s NATO. Není jasné, odkud se tato důvěra v Putinovu ochotu takto jednat a tímto způsobem hodnotit situaci bere. Od loňského února přesvědčuje celý svět o opaku.

Ta bohorovnost všech a ochota brát na sebe maximální rizika je neuvěřitelná. Kdyby takto uvažovali a jednali Kennedy a Chruščov před více než šedesáti lety za karibské krize, už bychom zde dnes všichni možná dávno nebyli. Tehdy si však ještě všichni pamatovali, co to byla světová válka a co Hirošima a Nagasaki. Dnes, zdá se, spíše připomínáme svět v roce 1914 naivně věřící v očistnou moc vítězné války. Běda nám.