V uplynulém týdnu bez výraznější pozornosti našich médií pobývala v Praze místopředsedkyně Evropské komise pro čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci (!!!) fanatická zelená španělská socialistka Teresa Riberaová. Účastnila se na Pražském hradě mezinárodní konference s názvem „Evropa jako úkol“, jíž zahájil prezident Petr Pavel. On a její účastníci se na ní zaklínali nerozbornou jednotou členů EU, zbrojením, Ukrajinou a soupeřením s ostatními mocenskými centry současného světa. 

Návštěva velmi významné představitelky Evropské komise v Praze právě ve chvíli, kdy se Francie snaží všemi prostředky – mimo jiné i stížností u Evropské komise – znemožnit dostavbu naší jaderné elektrárny Dukovany, byla pro českou politiku nepochybně velkou příležitostí, jak o zásadních problémech našeho hospodářství na nejvyšší evropské úrovni jednat. Možná k tomu došlo, ale rozhodně neměli vládní politici zájem výsledky těchto svých jednání medializovat.

Z kusých informací, které lze na internetu nalézt, vyplývá, že Riberaová fanaticky trvá na nedotknutelnosti realizace Green Dealu, připouští pouze jisté změkčení u ocelářství a farmacie, které v Evropě v důsledku dopadu zelených regulací umírají, a možná nějaké odklady u zavádění emisních povolenek pro domácnosti a dopravu. Jinak je chimérický boj se změnou klimatu alfou a omegou politiky současné Evropské unie a bude veden nesmiřitelně, ať to stojí, co to stojí. 

Toto poselství se asi příliš nehodí do krámu Fialově vládě, jež čelí ostudě za debakl jaderného tendru, který náš milý spojenec Francie bezohledně posílá k ledu. Další Jobovy zvěsti z úst naší „nadřízené“ eurokomisařky nepotřebuje. A tak se o podstatných věcech mlčí, ale mlátí se prázdná sláma volebních hesel o tom, jak vládnoucí politici chrání naši budoucnost a že teď jde o všechno.

O všechno nám opravdu jde, ale ne na Ukrajině, jako Fialově vládní koalici a prezidentu Pavlovi, ale u nás v Evropě. Pokud nám z Bruselu budou vládnout lidé jako fanatička Riberaová a všehoschopná Ursula von der Leyenováa jejich servilní přisluhovači u nás doma, skončíme rychle v bídě, kterou nám všichni svorně pod hesly boje za klima připravují. Jejich výsledky jsou tragické – úpadek Evropy už nepopírají ani oni sami, žijeme z podstaty, zaostáváme za USA i Čínou, hlavní evropské velmoci jsou předlužené, politicky nestabilní a rozvrácené masovou migrací, které vládnoucí progresivisté otevřeli doširoka dveře. Přesto se snaží u moci udržet za každou cenu. 

Potlačují kritiky, omezují svobodu slova, manipulují volby, dokonce je neváhají rušit a opakovat, pokud nevycházejí podle jejich představ. Místo aby skládali účty ze svého katastrofického vládnutí, uchylují se k válečné hysterii, zbrojení a vytváření strachu ve společnosti. Máme se prý bát vzdálených nepřátel, které svou politikou sami vytvořili, a obětovat se za ty, kteří nás do této situace zavlekli a nejsou ochotni ani svou politiku změnit, ani odejít. 

V USA už lidem s podobnou politikou demokratů došla trpělivost a hlasovali pro zásadní změnu. Prezident Trump radikálně čistí tamější Augiášův chlév a mění atmosféru v mezinárodní politice. Bez snahy o rychlou změnu trendu by USA jednoznačně směřovaly k úpadku a ztrátě své velmocenské pozice. Progresivističtí bankrotáři za to Trumpa nenávidí a u nás v Evropě je to vidět nejvíce. Naše vládnoucí elity se jím cítí ohroženy, dobře vědí, že jsou lidé s jejich vládou nespokojeni a že chtějí změnu. Proto sázejí na konfrontaci, zbrojení a válku ve snaze odvést pozornost. Proto je kolem nás tolik protiamerické propagandy. Senilní Biden a jeho neschopná vláda jim nevadili, stejně jako nekonečné válčení na Ukrajině, genderové absurdity a masová migrace, kterou nám vnucovali. Celé dekády se USA klaněli a bez hlesu schvalovali cokoliv amerického, ale dnes máme být hrdí Evropané, kteří za náš osamocený beznadějný boj proti klimatické změně položí život a klidně sami potáhnou na Moskvu. 

Nenechme se proto ohlupovat volební propagandou. Lidé jako pani Riberaová nám nic dobrého přinést nemohou ani nechtějí. Neposlouchejme výzvy prezidenta Pavla, abychom se zbavili v EU práva veta. Volme naopak ty, kteří se nebudou bát v Bruselu za zájmy našich lidí postavit a veto nebojácně použít. Dnešní EU začíná až příliš připomínat staré zpuchřelé Rakousko, které skončilo ve válečné apokalypse. Bylo by tragédií si po více než stu letech takovou historii zopakovat.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause

Psali jsme:

Jiří Weigl: Studené jaro nabité událostmi

Jiří Weigl: Děravá paměť národa

Jiří Weigl: Ne dalšímu zvyšování daní

Jiří Weigl: Češi vymírají