V pátek 13. června se svět probudil a užasle sledoval spektakulární izraelskou vojenskou akci proti Íránu a jeho jadernému programu. Fascinovaně pozoroval neuvěřitelnou vojenskou a zpravodajskou operaci, která s dokonalou dlouhodobou přípravou a s chirurgickou přesností likvidovala íránskou protivzdušnou obranu, jaderná zařízení, velitelská centra i nejvyšší vojenské velitele a špičkové vědce. Preventivní úspěšný útok superšpičkového izraelského Davida na téměř stomiliónového, přes půl druhého tisíce kilometrů vzdáleného nebezpečného íránského Goliáše vyvolal všeobecně podpůrné reakce západních politiků a u nás převážně obdivné komentáře u široké veřejnosti.

Nejde však o nějaký další akční film, odehrávající se kdesi daleko, a tudíž s malým dopadem pro nás. Důsledky pro nás a Evropu budou ohromné, a to nikoliv pouze proto, že eskaluje další válečné ohnisko v relativně Evropě blízkém regionu a že jde o střet o jaderné zbraně a zájmy jaderných mocností.

Izrael, tak jako prakticky pokaždé, znovu „utrpěl“ spektakulární vojenské vítězství, jehož přeměna ve stabilní podmínky jeho mírové existence v regionu zůstává stejně nejistá a vzdálená, jako dříve. Potvrdilo se, že ani nejsilnější orientální regionální mocnost se stále není schopna ve vyrovnaném vojenském střetu postavit výsadku Západu na Blízkém východě, který Izrael představuje. Ať bude íránský jaderný program zničen, či nikoliv, míra nenávisti a napětí v regionu jenom vzroste, stejně jako nebezpečí pro Izrael a jeho obyvatele.