Jiří Weigl: Žádná naděje po britských a francouzských volbách

09.07.2024 15:28 | Glosa

Ve dvou klíčových evropských mocnostech – Velké Británii a Francii – proběhly ostře sledované parlamentní volby. Obě země se potácejí v ohromných problémech, které mají stejný charakter – rozklad společnosti způsobený nekontrolovatelnou masovou migrací z nepřizpůsobivých odlišných kultur, deindustrializace a celkově špatný vývoj ekonomiky působený absurdní klimatickou politikou, rozvrat veřejných financí a neúnosná výše veřejného dluhu (třetí největší v EU), deziluze obyvatelstva a masová nespokojenost s dosavadním vývojem. Nejedná se o momentální stav, společenský marasmus v obou zemích má dlouhé kořeny a prohlubující se trend.

Jiří Weigl: Žádná naděje po britských a francouzských volbách
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Weigl

Velká část britské veřejnosti byl dlouho přesvědčena, že příčinou neuspokojivého hospodářského a společenského vývoje Velké Británie je nadvláda Bruselu a celkové špatné směřování evropské integrace. Věřili, že zbavením se evropského centralismu a všudypřítomných regulací se do země vrátí smysluplná hospodářské politika a s ní prosperita. Netušili, že jejich vlastní elity jsou zeleným progresivismem infikovány ještě více, než bruselští byrokraté. Brexit proto znamenal opravdu ztracenou příležitost pro návrat k racionalitě.

Británie se pod konzervativní vládou stala evropským šampiónem v multikulturalismu, klimatickém šílenství, šíření genderové ideologie a politické korektnosti. Masová migrace nevratně mění charakter britské společnosti, rozkládá ji a představuje pro chřadnoucí britskou ekonomiku neúnosné břemeno. Jakýmsi pomyslným symbolem tohoto vývoje se stal první premiér s indickými kořeny Rishi Sunak, bohatší než britský král díky majetku své rodiny v Indii, a jeho ministr zahraničí David Cameron, zkrachovalý bývalý premiér, který alibisticky vyhlásil referendum o brexitu, který nechtěl, a ostudně prohrál.

Proběhlé volby podle očekávání přinesly drtivou porážku Konzervativní strany. Pohodlné vítězství získala do té doby opoziční Labouristická strana. To se čekalo a odpovídá to logice britského většinového systému. Radikální kritik dosavadních poměrů a otec brexitu Nigel Farage v něm získal pouze 5 křesel v Dolní sněmovně.

Z hlediska šancí na léčení neduhů britské společnosti a ekonomiky je vítězství labouristů přechodem z deště pod okap. Labouristé jsou progresivističtí socialisté, zelenější, etatističtější a finančně nezodpovědnější i než dnešní pokrokářstvím zmutovaní konzervativci. Jejich politika bude přesným opakem toho, co by bylo v současné situaci potřeba – zastavit neúnosně nákladné zelené šílenství, dát do pořádku veřejné finance, snížit daně a oživit ekonomiku, razantně omezit masovou migraci atd. Nic z toho nemají labouristé v úmyslu. Příznačně nový premiér Starmer ihned po svém vítězství oznámil, že ruší projekt konzervativců odesílat nelegální migranty žádající o azyl do Rwandy, kde by čekali na vyřízení úředních procedur.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Martin Exner byl položen dotaz

K čemu ta pomoc Ukrajině je?

Netvrdím, že má pomoc skončit, ale válka ano. A co třeba ČR nebo Evropa dosud udělala pro její ukončení? Nebo to se sází jen na to, že budeme Ukrajinu vyzbrojovat a ta Rusko vojensky porazí?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ladislav Jakl: Papež, na kterého čekáme

15:57 Ladislav Jakl: Papež, na kterého čekáme

Denní glosa Ladislava Jakla