Ve středu večer po rozsáhlých protiprezidentských demonstracích v Káhiře a dalších městech svrhla egyptská armáda prvního demokraticky zvoleného prezidenta země islamistu Muhammada Mursího, pozastavila platnost islamisty prosazené ústavy a vyhlásila jakési přechodné období, kdy má pod vojenským dohledem dojít k tzv. národnímu usmíření.

Sledujeme zdánlivě paradoxní vývoj v nejvýznamnější arabské a africké zemi - dva a půl roku po oslavovaném svržení dlouholetého vojenského diktátora a přítele Západu Husního Mubáraka v nejvýznamnější revoluci tzv. arabského jara, jež paradoxně na Západě vzbudila takové nadšení, a rok po zvolení prezidenta Mursího v prvních svobodných prezidentských volbách, které potvrdily převahu islamistů, dochází k znovu k vojenskému převratu, jenž – zdá se – výsledky „arabského jara“ ruší.

Demokracie, svobodné volby, ústava, vláda práva atd. – tj. vše, co Západ vzývá, oslavuje, vyváží do světa a někdy i silou vnucuje a prosazuje, bylo vlastně znovu pošlapáno, ale zdá se, že to dnes nikomu příliš nevadí. Oslavované arabské jaro totiž přivedlo k moci síly a nastolilo poměry, které situaci uvnitř jednotlivých revolucí postižených arabských zemí i na Blízkém východě celkově totálně rozvrátily a mnohým lidem na Západě to sice pozdě, ale přece dochází.