„My jsme měli v mateřské i základní škole velké štěstí na pedagogy i asistenty, kteří se Terezce věnují, na sofistikované, osvícené, laskavé a empatické lidi. Zatím jsem se v minimální míře, skoro se mi chce říci vůbec, nesetkala s někým, kdo by nám házel klacky pod nohy, nějak Terezku zesměšňoval, nedostávalo se nám pomoci,“ vypráví Terezčina maminka, která se velmi dobře uvědomuje, že vše závisí na lidech, na jejich postoji a přístupu. „To, že je společné vzdělávání dobré, asi ani nemusím zmiňovat, myslím jen, že to asi nejde u každého dítěte, že je potřeba najít míru mezi tím, zda a jak společné vzdělávání provádět,“ vysvětluje Jitka Borkovcová svůj názor na společné vzdělávání. „I já jsem měla ze začátku pochybnosti. Co když Terezka nebude školu zvládat? Co budeme dělat? Jak situaci řešit?“ popisuje své pochopitelné pochybnosti a obavy.

„Co se týče Terezčiny školní docházky, musím říct, že jsem o tom jako o inkluzi nikdy neuvažovala! Snažila jsem se jen pro Terezku najít běžnou základní školu, kde by byla možnost umístit dítě s pohybovými obtížemi, protože podle speciálně pedagogického centra a psychologického vyšetření má dcera intelekt v normě,“ říká Jitka Borkovcová. „Přirozeně to vyplynulo i z Terezčina pobytu v mateřské škole Matěchova, kterou jsem si pro Terezku našla na internetu,“ dodává o Terezčině předškolním vzdělávání v běžné školce. „Osvícená paní ředitelka Terezku okamžitě přijala, a i její nástupkyně, která se ukázala jako velmi empatická, energická a aktivní pedagožka, vedla ostatní děti k porozumění k životu znevýhodněných dětí. Veškeré aktivity plánovala tak, aby se mohla v rámci možností zapojit i Terezka, jako například pobyt v bezbariérovém penzionu na školce v přírodě, vystoupení na festivalu školek Čtyřlístek na Spořilově a mnoho dalšího,“ vypráví paní Borkovcová, která na zkušenosti ze školky velmi ráda vzpomíná.  „Terezka měla také bezvadnou paní asistentku pedagoga, která se jí hodně věnovala, skvěle se chovali i ostatní zaměstnanci školky, všechny děti k ní byly laskavé a výjimkou nebyla ani pomoc ze strany rodičů. Myslím, že tomu hodně napomohla Terezčina komunikativnost a radost ze života. Vždycky jsem to tam dojetím všechno obrečela,“ vypráví maminka Terezky, holčičky, která si vždy dokáže svou přátelskou povahou získat své okolí.