Pane ministře,

navzdory „výchovnému“ dopisu, který jste nám kdysi nechal poslat, jako obvykle vynecháváme v oslovení slovo „vážený“, nicméně Vám sdělujeme, že si nesmírně vážíme ocenění, kterého se nám dostalo výše zmíněným dopisem (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012020602). Vážíme si toho více než citování jednoho z nás vedle Karla Jasperse v nálezu Ústavního soudu ČR č. I ÚS 517/2010 z 15.11.2010. Nikdy jsme netušili, že by Vám stály za pozornost písemné projevy dvou nemajetných důchodců v průměrném věku přesahujícím 70 let, bez formálního právnického vzdělání, nedisponujících mocenskými prostředky, téměř bez možnosti zveřejňování názorů, bez vlivu a významných společenských vazeb, zvláště když jste velmi nezdvořile naložil s autorským výtiskem měsíčníku Policista, darovaným jedním z nás. Ostatně jsme si mysleli, že Vás dlouhé působení v slonovinové věži prostředí politických pseudoelit přivedlo ke ctění velkorysé zásady „orel much nelapá“. Mýlili jsme se: zjevně Vám do orla přece jen kousíček schází.

Na Vašem dopisu nás překvapuje síla pozůstatků totalitního myšlení, nepřiměřená Vašemu mládí. Jako byste potvrzoval názor, že první roky života jsou pro způsob myšlení dospělého člověka určující. Za totality byla kritika vrchnosti přípustná jen v předem daných mezích, zahrnujících vyvažující dávku chvály, a musela být tzv. konstruktivní, tedy měla obsahovat návrh řešení kritizovaného problému. Když se někdo veřejně projevil nevhodným způsobem, nějaký tajemník KSČ se zamračil, zavolal šéfredaktorovi a hříšník už nedostal nikdy prostor. Lidé, kteří dlouhodobě, vytrvale a odůvodněně kritizovali a družili se s jinými občany shodných názorů, dostali nálepku nátlakové skupiny, a pak začalo jejich omezování, které někdy došlo až do uvěznění. Vaše snaha umlčet nás postupem, hodným komunistických metod z doby normalizace a použití nálepky „nátlaková organizace“ z téže doby nás udivily.

Považujeme za prokázané, že jste se pokusil o krácení našeho ústavně zaručeného práva na svobodu slova a projevu omezením našich publikačních možností.

Z Vašeho dopisu vyplývá, že jako totalitním myšlením postižený politik vůbec nepřipouštíte, že by naše články mohly obsahovat oprávněnou kritiku Vašeho způsobu řízení resortu. A protože Vám jsou nepříjemné, chtěl byste nám vzít i ten malý prostor k oslovování odborné veřejnosti, který jsme nějakým způsobem získali. Vaši politickou kariéru ale neohrožují naše myšlenky, nýbrž Vaše vlastní chyby, jež nevidíme jen my. Zhruba rok jsme znali názor Vašeho bývalého stranického šéfa a nadřízeného předsedy vlády Mirka Topolánka na Vaši nezpůsobilost vést efektivně resort. Mlčeli jsme o tom, dokud své hodnocení Vašeho působení ve vládě nevyjevil veřejně. Dnes v něm máme potvrzení toho, že naše opakované výzvy, aby Vás odvolal z funkce, nebyly nepodložené, byť důvody jeho a naší kritiky se překrývají jen částečně.