John Bok ministru Pospíšilovi: Na post ministra nemáte dost zkušeností, rezignujte

Pane ministře,

navzdory „výchovnému“ dopisu, který jste nám kdysi nechal poslat, jako obvykle vynecháváme v oslovení slovo „vážený“, nicméně Vám sdělujeme, že si nesmírně vážíme ocenění, kterého se nám dostalo výše zmíněným dopisem (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012020602). Vážíme si toho více než citování jednoho z nás vedle Karla Jasperse v nálezu Ústavního soudu ČR č. I ÚS 517/2010 z 15.11.2010. Nikdy jsme netušili, že by Vám stály za pozornost písemné projevy dvou nemajetných důchodců v průměrném věku přesahujícím 70 let, bez formálního právnického vzdělání, nedisponujících mocenskými prostředky, téměř bez možnosti zveřejňování názorů, bez vlivu a významných společenských vazeb, zvláště když jste velmi nezdvořile naložil s autorským výtiskem měsíčníku Policista, darovaným jedním z nás. Ostatně jsme si mysleli, že Vás dlouhé působení v slonovinové věži prostředí politických pseudoelit přivedlo ke ctění velkorysé zásady „orel much nelapá“. Mýlili jsme se: zjevně Vám do orla přece jen kousíček schází.

Na Vašem dopisu nás překvapuje síla pozůstatků totalitního myšlení, nepřiměřená Vašemu mládí. Jako byste potvrzoval názor, že první roky života jsou pro způsob myšlení dospělého člověka určující. Za totality byla kritika vrchnosti přípustná jen v předem daných mezích, zahrnujících vyvažující dávku chvály, a musela být tzv. konstruktivní, tedy měla obsahovat návrh řešení kritizovaného problému. Když se někdo veřejně projevil nevhodným způsobem, nějaký tajemník KSČ se zamračil, zavolal šéfredaktorovi a hříšník už nedostal nikdy prostor. Lidé, kteří dlouhodobě, vytrvale a odůvodněně kritizovali a družili se s jinými občany shodných názorů, dostali nálepku nátlakové skupiny, a pak začalo jejich omezování, které někdy došlo až do uvěznění. Vaše snaha umlčet nás postupem, hodným komunistických metod z doby normalizace a použití nálepky „nátlaková organizace“ z téže doby nás udivily.

Považujeme za prokázané, že jste se pokusil o krácení našeho ústavně zaručeného práva na svobodu slova a projevu omezením našich publikačních možností.

Z Vašeho dopisu vyplývá, že jako totalitním myšlením postižený politik vůbec nepřipouštíte, že by naše články mohly obsahovat oprávněnou kritiku Vašeho způsobu řízení resortu. A protože Vám jsou nepříjemné, chtěl byste nám vzít i ten malý prostor k oslovování odborné veřejnosti, který jsme nějakým způsobem získali. Vaši politickou kariéru ale neohrožují naše myšlenky, nýbrž Vaše vlastní chyby, jež nevidíme jen my. Zhruba rok jsme znali názor Vašeho bývalého stranického šéfa a nadřízeného předsedy vlády Mirka Topolánka na Vaši nezpůsobilost vést efektivně resort. Mlčeli jsme o tom, dokud své hodnocení Vašeho působení ve vládě nevyjevil veřejně. Dnes v něm máme potvrzení toho, že naše opakované výzvy, aby Vás odvolal z funkce, nebyly nepodložené, byť důvody jeho a naší kritiky se překrývají jen částečně.

Stěžujete si na „nevkusné osobní invektivy, místy hraničící s pomluvou“ zvláště v č.12/2011 (viz http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2011122801 ) Trestního práva. K tomu uvádíme, že Vaše a naše současné společenské role jsou rozdílné, přímo protikladné, a tomu odpovídají i rozdíly v používaném způsobu vyjadřování. Vy jste představitel studené, nelítostné moci, která trvá na více-než-papežské neomylnosti orgánů činných v trestním řízení, a proto tvrdě obhajuje neprolomitelnost rozsudků a právo soudců a státních zástupců na svévoli. Odtržen od života obyčejných lidí nevíte nic o zoufalství odsouzených, kteří jsou za mřížemi, ač souzený trestný čin nespáchali, nebo byli odsouzeni nepřiměřeně přísně. A nevnímáte trápení jejich rodin, většinou potrestaných současně s odsouzeným nejen dočasnou ztrátou blízkého člověka, ale také zostuzením a zhoršením životní úrovně. Nemaje rodinu, nevíte nic o utrpení dětí, z jejichž života náhle zmizel milovaný rodič. Proto se můžete vyjadřovat s právnickou neosobností, studeně, nezúčastněně, nehledě k tomu, že Vaše písemné projevy jsou asi dílem lhostejných úředníků, kteří plní tuto úlohu rutinně jako každou jinou.
Víru ve více-než-papežskou neomylnost orgánů činných v trestním řízení považujeme za nebezpečný blud. Máme za experimentálně prokázané, že u nás jsou občas vyhlašovány nespravedlivé rozsudky a celý systém nakládání s opravnými prostředky je provozován tak, aby se justiční přehmaty a zločiny, když už k nim jednou došlo, daly odhalit jen s obtížemi. Právě v těchto dnech přinesla média zprávu o muži, který se domohl zproštění obžaloby po 18 letech od činu, který nespáchal, ale kvůli němuž strávil ve vězení jeden rok. Skutečný pachatel byl usvědčen 14 let po činu. Z naší praxe z poslední doby známe tři podobné případy. Nevíme, kolik je dalších, dosud nezjištěných. V poměru k počtu vězňů jich jistě není mnoho, ale odhadujeme, že jich mohou být desítky, možná i stovky, přičemž rozměry neštěstí jsou násobeny počtem rodinných příslušníků nespravedlivě odsouzených. Ale i kdyby byl v našich věznicích jen jeden nespravedlivě odsouzený, je to hrůza a ostuda pro tento stát.

Na rozdíl od Vás jsme v denním styku s oběťmi bezpráví nebo s jejich rodinami a jejich bolest nás ovlivňuje. Proto bývá naše vyjadřování emotivnější, než by se Vám líbilo.

Mimo to odmítáme Vaše hodnocení, že naše články mají tak závadný obsah, jak výše uvádíte. Pokud si to vážně myslíte, podejte na nás žalobu na ochranu osobnosti. Skutková zjištění, která v článcích uvádíme ve Váš neprospěch, jsou prokazatelná, a námi vyjádřené hodnotové soudy jsou obhajitelné. Jsme připraveni čelit Vaší žalobě a pokusíme se Vás porazit stejně, jako se nám to podařilo u Nejvyššího správního soudu.

Odmítáme Vaše tvrzení, že neovládáme zásady trestního řízení, vyjádřené zvláště v §2 odst.5 a 6 trestního řádu. Ovládáme je téměř stejně dobře jako Vaši tzv. experti, jen k případům přistupujeme s daleko hlubší znalostí osobnosti obviněného a jeho zázemí a bez předpojatosti: když narazíme na nehajitelný případ, nezabýváme se jím, ale na druhé straně nás nezaslepuje snaha uhájit zmatečný rozsudek za každou cenu. Ostatně v minulosti jsme několikrát zjistili, že seznámení úředníků ministerstva se spisem se omezuje na přečtení rozsudku, kdežto my obvykle jdeme až do spisu z přípravného řízení.

Máme ovšem v některých případech odlišná hodnotová měřítka než Vy a Vaši lidé. Je to patrné právě na případu, rozebíraném v článku č.12/2011 Trestního práva. Zde se neshodneme v názoru na srovnání hodnoty kusu plechu (blatníku auta) a lidské hlavy. Vy považujete kopnutí do blatníku za navození situace nutné obrany, my za prostou opileckou výtržnost, a za nevyslovený pokyn nesprávně parkujícímu, aby odjel jinam nebo zavolal policii. Vy považujete úder do hlavy neozbrojeného opilce smrtonosnou zbraní za právo majitele auta, jednajícího v nutné obraně kusu plechu (tj.auta), my za trestný čin, atd. a náhodné setkání opilce s nesprávně parkujícím mistrem bojových umění považujeme za oboustranné neštěstí, jehož důsledky není vhodné rozšiřovat uložením nepřiměřeně krutého trestu. Jako by toho nebylo dost, že o otce přišly děti poškozeného, ještě je trestáno i právě narozené dítě odsouzeného.

Považujeme za směšné, že se cítíte poškozen tím, že do rubriky „Pohled odjinud“ měsíčníku Trestní právo píšeme stále jen my, zatím co Vy, resp. Váš úřad nedostal příležitost se k našim zlolajnostem vyjádřit, a dokonce se ptáte, zda Vám redakce uveřejní případnou odpověď. Domníváte se snad, že patří ke zvykům redakcí, že upozorňují kritizované subjekty, že se o nich píše ? A právo na uveřejnění odpovědi je v nejhorším případě dáno tiskovým zákonem, který byste měl znát. Nárok na uplatnění svého práva jste ostatně mohl použít již dávno, vždyť rubriku „Pohled odjinud“ naplňujeme již dva roky.

Ale to je věc mezi Vámi a redakcí, která nás nebolí. Nejenže neopláčeme možnost vystoupit v čísle, v němž bude v rubrice „Pohled odjinud“ Váš článek, naopak Vám nabízíme naše internetové stránky k předkládání Vašich nesouhlasných názorů. Vždyť od začátku Vašeho působení v ministerské funkci voláme po diskusi. Zatím je stav takový, že my nebo obhájci předložíme propracovaný podnět ke stížnosti pro porušení zákona nebo podnět k zahájení kárného řízení, jejichž vypracování pohltí někdy i desítky hodin, a jako odpověď obdržíme arogantní jednověté sdělení, že „pan ministr neshledal důvod…“ Když protestujeme, v nejlepším případě se nám dostane vysvětlení, že pan ministr uplatňuje právo, nikoli povinnost, proto není povinen vysvětlovat. Ze zkušenosti víme, že ministr o takovém vyjádření někdy ani neví (netýká se jen Vaší osoby), ač jde o věc v jeho výlučné osobní kompetenci. Nejen my, ale jistě i obhájci by uvítali, kdyby v rámci prověřování podnětů docházelo nejen k výměně korespondence se zpracovateli, ale i k ústnímu řízení. Je na místě věnovat projednávání podnětů náležitou pozornost, neboť jde o lidskou svobodu, která je po životě a zdraví tím nejcennějším, čím je lidská bytost nadána.

Je rozdíl mezi podněty, podávanými advokáty a námi: advokáti je podávají, protože si je klient najal, my proto, že jsme přesvědčeni, že se stala křivda. Prosazujeme se ale obtížně. „Zlí jazykové“ vynášejí opakovaně z ministerstva informaci, že jeho personál žije v přesvědčení, že se zavděčí, když nám nevyhoví.

Samozřejmě kritičnost našeho přístupu k Vaší činnosti je dána základním názorem, že „spolupachatelstvím“v roli capo di tutti capi při zneužití moci státních zástupců v „kauze Čunek“ jste ztratil morální právo stát v čele resortu a dokonce řídit nápravu následků nepřístojnosti z 4. června 2007. Ještě horší je to, že jste se po návratu do funkce podílel na „popravě“ své „spolupachatelky“ JUDr. Renaty Vesecké. Pokusil jste se tím odpoutat pozornost od své viny, stejně jako se snažíte v současnosti soustředěním pozornosti na čtyři kárně obžalované státní zástupce VSZ Praha zastřít své selhání v „kauze MUS“. Trpěním „války žalobců“, dlouhodobým zpochybněním postavení JUDr. Renaty Vesecké před jejím odvoláním, zpochybněním autority nového nejvyššího státního zástupce JUDr. Pavla Zemana průtahy při odvolávání Mgr. Vlastimila Rampuly z funkce vrchního státního zástupce v Praze a nyní také ponecháním JUDr. Stanislava Mečla v postavení pochybné legitimity pouze pověřeného vrchního státního zástupce působíte od r. 2007 rušivě – věříme, že neúmyslně –na atmosféru ve státním zastupitelství.

Máme k Vám i řadu méně závažných výhrad. Například Vám zazlíváme, že jste proti svým předchůdcům podstatně snížil počet podávaných stížností pro porušení zákona, že téměř nepodáváte kárné žaloby na soudce a státní zástupce, kteří se dopustili zjevného porušení profesní etiky nebo dokonce zákona, že jste devátý den po návratu na ministerstvo vážil cestu k Nejvyššímu soudu ČR do Brna, abyste zde bez znalosti spisu označil za „kontroverzní“ jediné čtyři stížnosti pro porušení zákona, které podala paní ministryně JUDr. Daniela Kovářová na základě našich podnětů, či že jste nahrál předsedkyni Nejvyššího soudu ČR možnost, aby si kárnou žalobou za fiktivní provinění vyřídila účet za postoje při jejích sporech s panem prezidentem se slušným člověkem JUDr. Pavlem Kučerou, místopředsedou Nejvyššího soudu ČR od jeho založení, na konci jeho dlouhé, dosud neposkvrněné soudcovské kariéry.

Chválíme Vás pouze za vyjednavačskou zdatnost, s kterou se Vám podařilo dovést ke konci mnohaleté úsilí autorských kolektivů a Vašich předchůdců o přijetí nového trestního zákona a občanského zákona, a dále za šťastnou ruku, kterou jste měl při výběru nového generálního ředitele Vězeňské služby ČR plk. PhDr. Jiřího Treglera a nového nejvyššího státního zástupce JUDr. Pavla Zemana.

Oceňujeme Vaši inteligenci a mediální obratnost a jste jeden z mála politiků, u něhož apriorně nepředpokládáme korupční obohacování, nicméně vzhledem k výše uvedenému soudíme, že byste měl resignovat a dočasně odejít z vrcholové politiky. Prospějete nejen státu, ale i sobě, protože zatím Vás diskvalifikuje nedostatek životních zkušeností.

Po špatných zkušenostech s oznámením, že jsme Vás zahrnuli mezi podezřelé v trestním oznámení kvůli „kauze Čunek“, které jste dostal s několikatýdenním zpožděním, protože je Vaši útlocitní podržtaškové před Vámi skryli, tento dopis posíláme jako otevřený ve víře, že Vám ho snad někdo doručí.

S pozdravem napadení autoři

John Bok
Ing. Zdeněk Jemelík