Byť šlo Husovi o život, přesto neodvolal – a zemřel mučednickou smrtí. To ví v Česku i malé dítě. Divák ale, který neuvidí všechny tři díly televizního filmu současně, ČT je bude promítat v posledních třech dnech měsíce května, bude možná přemýšlet nad něčím jiným.
Projekce se překvapivě zúčastnilo mnohem méně lidí, než bylo sedadel. Nechyběl nejznámější český husita: bývalý český prezident Václav Klaus, jenž se k církvi husitské hlásí, přišel na minutu přesně.
Hosté, převážně z okruhu výroby, herci, producenti, ale i zástupci jiných vyznání (nechyběl ani Efrajim ben Alexander, respektive Karol Sidon, vrchní zemský rabín), shlédli od odpoledních do hodin večerních opus, jenž před 15 lety napsala spisovatelka Eva Kantůrková.
Blížící se 600. výročí upálení katolického kněze, myslitele, rektora pražské univerzity, ale především reformátora Jana Husa, nelze přejít jen tak, a jeho konečná realizace je záslužná.
Česká televize uchystala několik speciálních premiér. Je to přeci jenom národní symbol, i když to s tím národem v 15. století bylo trochu jinak, než ve století devatenáctém.
„Už mne ten Hus unavuje,“ říká zkroušeně v jedné scéně Václav IV., český král v poněkud stereotypním podání Vladimíra Javorského. Jeho krásná žena Žofie, již hraje okouzlující Marika Šoposká, ale po něm chce především to, aby byl tím králem, českým králem.
Tvůrci, oproti monumentální verzi Otokara Vávry, který o Janu Husovi natočil jeden díl z trilogie (Jan Hus-Jan Žižka a Proti všem) v roce 1954, tedy před 61 lety – ve hvězdném dobovém obsazení jmen, považte: Zdeněk Štěpánek-Karel Höger-Vlasta Matulová-Jan Pivec-Ladislav Pešek-Rudolf Deyl-František Smolík- František Kreuzmann-Václav Voska-Otomar Krejča - stáli tu před úkolem, jak dnes vůbec Husa vnímat.
Husité dnes nebývají vyobrazováni jako „národní bojovníci“, ale spíše jako loupeživá lůza. Jak je tomu ale dnes s Husem?
Režisér Jiří Svoboda, jenž na pódiu oznámil, že jako ateista film nevytvořil jako nějaké náboženské poselství, se pokusil na základě scénáře nabídnout postavu Husa, jež sama pochybuje, aniž by ztratila rozměr symbolu.
Obávám se, že se mu to moc nepodařilo – dílo je to značně rozbředlé, rozebíhající se do všech stran (kolik jen povozů muselo těmi cestami projet?), ve sborových scénách kašírované až směšné (kolik těch divokých kardinálů, co smilní na dvoře, opravdu žilo v Kostnici?), ale celkově hlavně mdle artistní a vůbec... nepřesvědčivé.
To neříkám proto, že by kamera Vladimíra Smutného neměla rozměr profesionality, hudba Michaela Kocába měla svá velká místa, i když rockové blouznění v závěru při upalování bych si raději odpustil.
Hlavní postavu ztvárnil Matěj Hádek, jenž ze sebe vydal patrně všechno – a na hranici mu lítaly do očí skutečné rozpálené jiskry.
Prezident Klaus vydržel jen první díl, asi měl jiné povinnosti (nebo byl prostě unaven). K závěru prořídlo silně a na konečné párty nás bylo počitatelně málo. Přesto nelze říct, že by režisér Svoboda neměl snahu.
Ve třetím díle se paradoxně zauzlené motivy rozuzlují, a – konečně dostává větší příležitost herec Milan Kňažko, coby rozporuplný dominikán, jenž Husa vyzpovídá. „Miloval jsem jednu ženu,“ řekne Hus. Tato patrně nejlepší scéna alespoň zčásti mírní jinak dosti zoufalý pokus utkat se po letech s tématem.
Kostýmy byly krásné, herci v nich ale neuměli chodit, natož si sednout, lokace byly zajímavé, ale méně by bylo více, a i Matěj Hádek musel nakonec přiznat, že roli Husa nepovažuje za svoji nejlepší.
Není to sice dílo nepatřičné, ale k velkému pohnutí vás nepřiměje. A to je škoda. Jistě, únavě z něho se můžete vyhnout i tím, že televizi vypnete. To by ale v tomto případě byla škoda.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
