Regiony jako Lombardie, Benátsko či Piemonte zkrátka svoji historii mají, a tvoří tu slovutnou část ekonomického „žlutého banánu“, který platí zbytek Itálie, tu „Itálii zlodějů“, jak dlouhý čas říkávali. O víkendu dokázali v Miláně shromáždit na 100.000 svých stoupenců. Úspěch hodný zaznamenání. Hlavním tématem byla – imigrace.

Paradoxní je, že u základů terminologie Padánie stál člen Komunistické strany Itálie Guido Fanto; rozvoj Ligy severu (LN) již byl ale zcela ve znamení koktavého Umberta Bossiho, jenž dokázal regionální a nacionalistické drobné celky spojit. Dnes se to zdá být přes účast v mnoha pravicových vládách trochu passé. Uskupení, jež se zdálo být zasaženo zcela sklerózou – po několika kontroverzních angažmá se Silviem Berlusconim – ale znovu zvedá hlavu.

Mnohokrát zatracovaný Berlusconi nyní, navzdory svým odsouzením, nyní podporuje a drží reformy centristy z Demokratické strany (PD) premiéra Mattea Renziho. Je proto jenom správně, že nový lídr Matteo Servini hledá nový směr – jiným směrem. Během několika měsíců se mu podařilo, připomeňme, že relativně mladému, jedenačtyřicetiletému europoslanci, oživit stranu, odsouzenou téměř k zániku po odstoupení Umberta Bossiho, po sérii politicko-finančních skandálů v roce 2012, po nichž se dostala liga na nejnižší úroveň své podpory: pouhá 4%.