Když nastupoval před deseti lety do čela tohoto hnutí, byl UMP nástrojem odumírající éry prezidenta Jacquese Chiraca. Založené ve vlně, vzedmuté po nástupu Jeana-Marieho Le Pena do druhého kola prezidentských voleb. To, co bylo tehdy pro celou Francii šokem, ale jeho dcera Marine Le Penová - potvrzená téhož dne jako Sarkozy, 100% na čelo Národní fronty (FN) - považuje téměř za hotovou věc.
Nic se neopakuje, ani návraty! Ve Francii se zvolna rýsuje souboj, jehož důsledky mohou být zničující nejen pro Francii, ale pro celou Evropu. Pokud se podaří Sarkozymu učinit z UMP zbraň, jež bude jako před sedmi lety ládovat náboji FN, může zůstat z Francie pouze zničená střelnice. Vítězství Françoise Hollanda v roce 2012, jenž nadále klesá v popularitě, bylo právě odpovědí na Sarkozyho projekty. Dokáže se z této chyby dnes poučit?
Začínají se ozývat hlasy, nalevo i napravo, že země je na „pokraji povstání“. Sarkozy, jenž vždy dokázal učinit ze svých postojů silnou konfrontační hráz, jistě nevnese do země galského kohouta příliš klidu. V prvních dnech nabral Sarkozy nový tým a jmenoval svého generálního sekretáře Laurenta Wauquieze jako svého zástupce, tedy jakousi „dvojku“ bývalou mluvčí Natalie Kosciuzkovou-Morizetovou (NKM). Bývalý ministr Wauquiez a NKM nesdílejí stejné postoje, zejména ve vztahu k Národní frontě.
Nejde ale jen o postoje, ale i o aféry, jichž se Sarkozy nezbavil, a jen tak nezbaví. Táhnou se za ním jako nepříjemný odér, a to nejen z časů jeho prezidenství, ale ještě z doby, kdy sloužil jako věrný pobočník – například bývalému premiéru Édouardu Balladurovi. Sarkozy ví, že nějaké gesto musí učinit, aby zaujal – proto v prvním týdnu vyrovnal svůj účet v řádu 400.000 euro s UMP, jež zaplatila před dvěma lety za jeho dluhy v poslední kampani.
Jaké jsou perspektivy tohoto malého velkého muže, toho malého Mikuláše, jak říkával v žertu Chirac? Soudím, že stále vysoké, to ale toliko za předpokladu, že dokáže podrobit své konkurenty uvnitř UMP disciplíně. A ukázat se jako jediná možnost. Disciplína opravdu dnes už nestačí, svou energii bude Sarkozy jistě věnovat i novému projektu, jímž by přesvědčil nejen tvrdé jádro, ale i voliče středu. Na ty cílí jak Alain Juppé, dosud nejpopulárnější kandidát a starosta Bordeaux, ale i François Fillon, jenž jako bývalý premiér Sarkozyho, zná svého bývalého šéfa víc než dobře.
Prvním pokusným balónkem byl nápad vytvořit „radu bývalých premiérů“. Nesetkal se s velkým ohlasem, Juppé ho dokonce označil za „naftalínovou komisi“. Dokonce i Jean-Pierre Raffarin, jenž se ještě nedávno otevřeně vyjadřoval ve prospěch Philippa Mariniho, Sarkozym podporovaného kandidáta na čelo Senátu, nyní dosti přibrzdil. „Bližší je mi linie Juppého,“ řekl nahlas tento vyhlášený chameleón.
Sarkozy se vrací na místo činu. Není vítán všemi. V detektivkách se takovým návratům přisuzuje symbolický význam...
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
