Obyvatelstvo ostrovní země je rozpolcené, zde brexit ano či ne (poměr je zhruba půl na půl). Věci dospěly tak daleko, že parlament bude nařizovat vládě co má dělat, což je v této kolébce demokracie věc nevídaná. Problém je ovšem ten, že ani parlament není schopen se na něčem dohodnout. Premiérka se rozhodla, že ze svého postu odstoupí, když dojde ke schválení dohody o vystoupení země z EU. Ve chvíli, kdy píši tenhle sloupek (pátek 29.3.) se dovídám, že členové Dolní sněmovny odmítli dohodu o vystoupení potřetí. Doba vymknuta z kloubů skutečně šílí.
Považoval jsem premiérku za následovnici „železné lady“ Margaret Tchatcherové. Poslední dobou, nejen pod vlivem brexitových eskapád, z tohoto názoru poněkud slevuji. Mimo jiné mne k tomu přivedlo i video, které koluje po internetové síti.
Portál Naštvané matky přinesl prohlášení britské premiérky Theresy May, převzaté z oficiálních stránek Downing Street, pronesené u příležitosti ukončení muslimského měsíce ramadán. Vzhledem k tomu, že ten letošní započne až 5. Května, je jasné, že to byl projev k ukončení loňského ramadánu.
Ramadán, jak známo, je devátým měsícem muslimského kalendáře. Pravověrní muslimové se po celý tento měsíc každý den od východu do západu slunce mají postit, tedy nejíst, nepít, nekouřit a také se vystříhat tělesných radostí. Mají konat jen dobré skutky a vyvarovat se neslušných řečí a hádek. Po západu slunce ovšem nastává mejdan.
Ale vraťme se k onomu textu britské premiérky. Ta k britským muslimům vystoupila s tímto prohlášením:
Říká se, že na Eid al –Fitr (závěrečná oslava) se v plné síle ozvou všechny hlasy, utlumené po celý měsíc a radostně vytrysknou během jediné noci. Je to dozajista čas pro oslavu a radost, jak to dnes můžete vidět v muslimských komunitách napříč naší zemí.
Ale samozřejmě, konec svatého měsíce ramadán je o něčem víc než jen o pobavení se. Je to pro muslimy čas, kdy se sejdou s rodinami, přáteli, sousedy. Je to příležitost pro duchovní očistu, je to šance pomoci těm méně majetným a poděkovat za všechno dobré, co nás v životě potkalo. A je to příležitost pro nás pro všechny, tady ve Spojeném království, uvědomit si a oslavit neuvěřitelný přínos, který do života našeho národa přinášejí tři miliony britských muslimů v každém koutu země, v každé profesi. Britští muslimové tvoří pozitivní přínos pro své komunity a pro svou zemi a dotváří náš úspěšný a rozmanitý národ, na který můžeme být tak hrdí.
Tak teď, když je „eid“ oblečení zvoleno, dárky zabaleny, a sladkosti na stole, pojďme poděkovat nejen za to, co je dobré pro nás, ale i za ty miliony britských muslimů. Kteří nás tolik obohacují. Eid Mubarak!
Říká se, že je každý svého štěstí strůjce. Pokud to tak paní Mayová cítí, asi jí to nemůžeme vyvracet. Zdá se mi však, že skutečnost s muslimskou komunitou ve Velké Británii je poněkud jiná, Alespoň zprávy z medií mne o tom přesvědčují. Ještě bych snad chápal takovéto vystoupení těsně před volbami, tam by možnost získání hlasů z oné tří milionové skupiny měla snad své opodstatnění. Ale takhle?
Aby toho nebylo dost, po nedávném masakru v muslimské mešitě v novozélandském Christchurch se začíná na Západě znovu intenzivně hovořit o islamofobii a západním terorismu proti muslimům. Progresivistická media tomu radostně přizvukují. 350 muslimů se podepsalo pod otevřený dopis zveřejněný v britském tisku, ve kterém tento útok nazývají bělošským rasistickým. Anglická konzervativní vláda, ta které Mayová šéfuje a která si není schopná poradit s otázkou vystoupení své země z EU, hodlá přísněji trestat sebemenší výtku na adresu muslimů a uvažuje dokonce o policejní ochraně mešit. Zatímco vraždění křesťanů v muslimských zemích nikoho nezajímá.
Jestli snad nemá nakonec pravdu prezident Zeman, když ve svém posledním interwiew na otázku, co říká dění kolem brexitu a britským politikům, použil citát anglického vůdce a státníka Olivera Cromwella: „Na to dobro, co jste vykonali, jste zde zasedali už příliš dlouho. Odejděte, říkám vám a skoncujme to. Ve jménu Božím, jděte!“
Napadá mne jediné: God save England – Bůh chraň Anglii!
Psali jsme:
autor: PV
