Přiznám se, že jsem byl a stále jsem odpůrcem tohoto způsobu volby, který dle mého soudu do systému zastupitelské demokracie nepatří. To, že před pěti léty, po intenzívní mediální masáží některých politických kruhů, došlo k tomuto ne právě šťastnému rozhodnutí, považuji za chybu. O tom se za tu dobu přesvědčili i ti, co pro tento způsob volby vehementně plédovali. A to, že na tuto vějičku populismu sedla i má bývalá „rodná strana“ ODS, je jeden z důvodů, proč už několik roků píšu bývalá. Ale, teď už máme co jsme chtěli, tak do rachoty/volby zvesela!

Po peripetiích druhu daj-li mi tu medaili, nebo nedaj-li, resp. mohu-li kandidovat nebo nemohu-li, když mám podpisy, které má i druhý, se počet kandidátů ustálil na číslovce osm. Plus jeden – obhájce. V řadě vedle sebe stojí Akademik, Automobilista, Zbrojař, Sázkař, Doktor, Diplomat, Hudební principál a Svěží vánek – Topolánek. Ne, že by tedy nebylo z čeho vybírat. Tuhletu squadru zájemců o Hrad doplňuje současný pan prezident, který – jak se zdá podle prognóz politologů i komentátorů, má k obhájení svého křesla docela slušně našlápnuto. Minimálně tedy k postupu do druhého kola. Říkám-li našlápnuto, jsem s tím termínem poněkud mimo, protože právě M.Z. je s tím našlapováním dost na štíru. Zlé jazyky tvrdí, že pokud snad zvítězí, budeme mít pro příští pětiletku prezidenta na invalidním vozítku. Nu což, Švejk taky táhl na Bělehrad na podobném dopravním prostředku.