A protože byl ve čtvrtek, nadto spojený jako státní svátek s pracovním volnem, byl pro mnoho z nás spojen s prodlouženým víkendem. Čtyři dny volna v kuse – super!
Strávil jsem ten čtvrteční den ve Staré Boleslavi, na Národní svatováclavské pouti, která se zde už po několikáté koná. Na místě, kde podle tradice nechal bratr mladého českého knížete svého bratra Václava zavraždit. Proto, jak se nám pokoušeli komunističtí vykladači dějin namluvit, že posílal voli do Němec. Někdy mám pocit, že bychom mohli v této tradici pokračovat. Výběr by byl jistě bohatý…
Když den svátku knížete české země byl prohlašován v poslanecké sněmovně za svátek státní, byl jsem členem tohoto zákonodárného sboru. Vzpomínám si, jak tehdejší představitelé komunistů proti tomu vehementně protestovali, připomínali nejen onu volskou daň, ale i svatováclavskou orlici a další zdánlivá negativa, se jménem našeho zemského patrona spojená. Nakonec návrh prošel. Ti, co svatého Václava uctívají jako světce, hlasovali z přesvědčení a u většiny ostatních zvítězil pragmatismus. Jeden svátek navíc se vždycky hodí. I Václav Klaus, který byl jako ekonom odpůrcem rozšiřování řady státních svátků, nakonec hlasoval pro. Snad proto, že i on je nositelem tohoto českého jména.
„Pro naše otce byl dědic české země představitelem starého státu, byl korouhví a symbolem našeho státoprávního boje. Jak věci stojí, ani tato tradice nepatří do muzea“. Tahle slova napsal dva dny před svou smrtí, 18.12.1938, velký Čech Karel Čapek. Tato jeho slova použil ve své svatováclavské homilii na náměstí ve Staré Boleslavi pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka, když připomínal úlohu křesťanů – katolíků v současné české společnosti. Zvláště nyní, když za necelý měsíc budeme volit své zástupce do parlamentu, za pár dalších našeho nejvyššího představitele – prezidenta. Budeme volit svou budoucnost, směřování tohoto státu, u jehož zrodu mladý kníže stál, na další období, budeme svým způsobem volit i cestu našich dalších osudů. Hovořil také o tom, že úkolem státu je zajistit bezpečnost svých občanů, nikoliv vytvářet pocit bezpečí, starat se o to jak bude splácen státní dluh, který je přece i dluhem naším. Zatím se zdá, že v příštím roce ho navýšíme o dalších 50 miliard! V té souvislosti se zmínil i o faktu, že volby mohou pomoci prosadit onu umlčovanou menšinu. Menšinu, která je překřikována halasně proklamujícími skupinami, a má tudíž pocit, že je malá a bezmocná. „Jen tak naplníme úsilí o demokratickou společnost v demokracii bez přívlastků“. Tato slova jistě neplatí jen pro křesťana, ale pro každého odpovědného občana, kterému osud naší vlasti leží na srdci.
Komentátor Alexander Tomský vyhmátl podstatu Dukova kázání, když napsal, „že prozíravý kardinál zdůraznil svátek české státnosti, ne církevní svátek, neboť je si vědom, že jsme se ocitli v téměř válečném stavu“. Jeho komentář vám vřele doporučuji. Zcela po svém přistoupil k proslovu nejvyššího českého katolického duchovního jiný komentátor – Jiří Pehe. Ten svou úvahu nadepsal slovy Kardinál Duka míří opět vedle. V úvaze o umlčované a manipulované menšině se neopomenul „opřít“ do církve slovy, že má v naší společnosti vliv, neúměrný její současné situaci v populaci. Zdá se, že první kandidát do skupiny Voli pro Německo je už jasný!
Přeji nám všem, abychom slova pronesená ve Staré Boleslavi, měli na paměti, až půjdeme za volební plentu!
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
