Vemte si například Českou poštu a způsob doručování dopisních zásilek. Ještě donedávna platilo, že jste přinesli dopis na poštu, omarkovali ho dopisní známkou typ A (pokud se jednalo o psaní do 50 gramů váhy) a pošta ho adresátovi, většinou druhý den, doručila. Od jistého data ovšem už tenhle způsob doručování neplatí. Jakýsi poštovní genius totiž vymyslel, že dopisnice se budou doručovat dvěma způsoby. Buďto v tzv. prioritním režimu dodání, to je druhý den, což znamená zaplatit 26 Kč (!) poštovného a obálka se označí nálepkou D+1, nebo zaplatíte „pouhých“ 19 Kč, potom ovšem bude vaše psaní doručeno až za dva dny!! Pošťáci, či spíše pošťačky, žen je totiž u České pošty většina, tak nejen musí třídit poštu podle rajonů, které obsluhují, ale ještě podle data doručení. Ty za 19 Kč dávat stranou, na ty dojde až zítra. Zítra přijde další várka, doručují se opět ty priorotní, k tomu ty od včerejška odložené a ty dnešní nepriorotní zase odložit na zítřek. Řeknu vám, ten blbec, který tohle vymyslel, je kandidát na Nobelovu cenu za hloupost, pokud by existovala.

Stejně je pro mne k nepochopení omezení úředních hodin v době koronaviru. Úřední hodiny jsou pro občany kráceny na pouhých pět hodin v úřední dny, tedy v pondělí a středu. Takže, místo aby se hodiny prodloužily a lidé se na úřadech nemuseli hromadit, tak je minimalizujeme. A výsledek? Všichni stojí frontu, aby za těch pět hodin stihli to, co dříve mohli zařídit od 8 do 17 hodin. A nejlépe venku, na chodníku, ať prší, mrzne nebo leje. Vidíte v tom jakousi logiku? Já tedy ne.