Zatím poslední český kardinál v řadě, pražský arcibiskup Dominik Duka, sloužil minulou sobotu ve svatovítské katedrále mši, na připomenutí skutečnosti, že právě tento den, 14. května, se před sedmisty léty v Praze tento muž narodil, jako syn Elišky Přemyslovny a krále Jana Lucemburského. Dostal jméno Václav. To Karel si přivezl z Francie, kde byl na královském dvoře na vychování, jako biřmovací jméno po svém kmotru, Karlu IV. Sličném, králi Francie.
Ta sobota v katedrále byla zcela výjimečná. Nejen množstvím lidí, kteří prostor katedrály zaplnili do posledního místa, ale také nekonečnou řadou celebrit, kteří se mše zúčastnili. Z těch světských to byli zástupci třech evropských panovnických domů, lucemburský velkovévoda Jindřich I. a monacký kníže Albert II. Lichtenštejnsko zastupoval dědičný princ Alois, (když jeho otec kníže Hans Adam II., zatím v Norimberku přebíral Evropskou cenu Karla IV., udělovanou sudetoněmeckým landsmanšaftem). Českou stranu reprezentoval prezident, premiér a ministři. Chyběl ministr kultury Daniel Herman, který se v Norimberku omlouval.
Na straně církevních hodnostářů byli tři kardinálové (Duka – jako hlavní celebrant, Vlk a Joachim Meisner z Kolína nad Rýnem), papežský nuncius Giuseppe Leanza, který na závěr přečetl požehnání papeže Františka a potom dlouhá řada biskupů a hodnostářů domácí i zahraniční provenience. Akademickou obec vysokých škol zastupovali představitelé našich i zahraničních univerzit, neboť Karel IV. byl nejen stavitelem Karlova mostu, Karlštejna a Nového Města Pražského, ale také zakladatelem Karlovy univerzity, českého centra vzdělanosti v srdci tehdejší Evropy.
Ty mimořádné chvíle podtrhla také Glagolská mše Leoše Janáčka v podání Filharmonie Hradec Králové a spojených sborů Zürcher Konzertchor a Glariseggerchor a sólistů v čele s Gabrielou Beňačkovou. Mimořádného lesku dodala celému obřadu skutečnost, že do katedrály byla přinesena Hradní stráží Svatováclavská koruna a meč, jako symboly české státnosti. Ta koruna, kterou právě Karel IV. nechal zhotovit a zasvětil ji českému patronu.
Karel IV. se zasloužil o svoji a naši společnou vlast
Císař a král Karel IV. je v našich dějinách osobností zcela mimořádného rozměru. Nikdy před ním ani potom neměly země Koruny české tak výsadní postavení v Evropě, nikdy před tím ani potom neměla postava českého panovníka tak mimořádný, celoevropský vliv. To ostatně vyjádřil i prezident Zeman, když parafrázoval tzv. Lex Masaryk slovy „Karel IV. se zasloužil o svoji a naši společnou vlast“.
Kardinál Duka ve své homilii hovořil o příkladném vztahu státu a církve v období Karlovy vlády, kdy církev a panovník spolu nesoutěžili, ale spolupracovaly na spravedlivém uspořádání společnosti, Že tento model může být příkladem pro současnost vyjádřil větou: „I dnes mluvíme o kooperačním modelu soužití církve a státu“. V přímluvách, které byly čteny během mše, zazněla podle mne jedna zcela zásadní myšlenka a prosba: „Prosíme za národy Evropy, kterým císař a král Karel vládl: Dej, aby vzájemně spolupracovaly, nezapomněly na základy své kultury a neopouštěly křesťanské hodnoty“. Myšlenka, která v současné Evropě je tolik potřebná a přitom tak upozaďovaná. I to by měl být jeden z odkazů velkého českého panovníka dnešku.
Ty dvě hodiny, které jsme společně strávili v katedrále, při vzpomínkách na českého krále a císaře Svaté říše římské, byly naplněny zvláštní, zcela mimořádnou atmosférou. A při závěrečných zvucích naší hymny jsme všichni cítily mrazení a mnozí i dojetí.
„…země česká, domov můj“! Taková byla jistě i představa Karla IV. – Otce vlasti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
