Tak takovouhle částku nás všechny může stát rozhodnutí naší vlády, že Česká republika zásadně odmítá přijmout jakékoliv množství imigrantů  a už vůbec ne onu kvótu, nařízenou nám Bruselem.

Bohužel, má to jeden háček. Přijetím tzv. Lisabonské smlouvy jsme přistoupili i na skutečnost, že v rámci evropské osmadvacítky je rozhodováno většinovým hlasováním. Toho si je eurokratický Brusel velmi dobře vědom. Tři nebo čtyři státy (Česko, Polsko, Maďarsko a někdy také Slovensko) určitě nejsou nadpoloviční většina z dvaceti osmy. Trošku bruselské věrchušce sice zatrnulo při britském rozhodnutí o odchodu. Avšak poté, co premiérka Mayová prokoučovala v mimořádných volbách svojí poměrně silnou pozici, se už stačili oklepat. A tak dál jde evropská karavana  svým sebezáhubným směrem a malá smečka ratlíků jen bezmocně poštěkává. A protože v Junckerovsko-Merkelovské (a nyní i Macronovské) Evropě si nikdo nebude poštěkávat jak chce, je nutné tyto vzpurné psíky zavřít do správného kotce. Evropská komise s nimi zahájí řízení pro neposlušnost. A na konci může být trest, třeba právě i těch 10 miliard euro!

Původní Evropské hospodářské společenství, vzniklé Římskou smlouvou v roce 1957, mělo za hlavní úkol ekonomickou integraci zakládajících zemí, včetně jednotného ekonomického prostoru. Pak však přišel Maastricht (1992) a vše se postupně začalo měnit. Jednotná měna – euro, podpora obnovitelných zdrojů – mnohdy zcela nesmyslných, boj s kysličníkem uhelnatým a nové „světové náboženství“ – globální oteplování. Koruna tomu všemu byla nasazena  teoriií multikulturalismu a snahou „oživit“ evropskou krev přílivem cizinců. To vše pod pevnou rukou velkého a sjednoceného Německa, jehož sjednotitel, nepřehlédnutelná postava evropských dějin konce minulého století, Helmuth Kohl, v sobotu zemřel. Angela Merkelová jde v jeho šlépějích.