Vznik tohoto přísloví se váže k termínu janičáři. To byli příslušníci elitního tureckého vojska, kteří se rekrutovali z nemuslimského (křesťanského) obyvatelstva Osmanské říše, především z balkánských Slovanů. Jejich význam na straně tureckých expanzivních vojsk  se projevil např. v bitvě na Kosově poli, při obléhání Konstantinopole či při prvním obléhání Vídně. Janičáři byli zrušeni po své vzpouře v roce 1826. Byli to vojáci, kteří se v bojích proti „vlastním¨  vyznamenali odvahou, statečností a také bohužel krutostí, s níž nešetřily své protivníky. Prostě se s nimi nemazlili. A tak vyniklo Poturčenec horší Turka!

Osmanská říše, která znamenala zásadní ohrožení  Evropy po několik staletí,  se rozpadla, jako jeden z důsledků 1. světové války. Mělo dojít k jejímu rozdělení  mezi Řecko, Itálii a Francii. Tenhle plán se však neuskutečnil díky člověku, který se jmenoval Mustafa Kemal Paša - zvaný  Atatürk (něco jako otec Turků). Jeho obraz nalezneme téměř v každé turecké domácnosti, jeho pomník snad v každém tureckém městě. Narodil se 19.5.1881 – tedy před 135 léty.  Byl to muž, který zmobilizoval armádu, aby na troskách Osmanské říše vybudoval nový, moderní turecký stát. Stát, ve kterém ženy měly volební právo, stát, který přesunul své hlavní město z Istambulu do Ankary a hlavně stát, který byl plně sekulární, tedy odloučil islám od státních struktur. Prostě přiblížil Turecko Evropě. Jeho jméno je v Turecku téměř posvátné. Říká se, že  v zemi na Bosporu můžete říkat špatné věci o Bohu, ale nesmíte říci nic špatného na adresu Atatürka. Ostatně tohle slavné jméno vám připomene i např. letiště v Istambulu. Kdykoliv jsem tam přistával, vzpomenul jsem si na tohoto tureckého důstojníka, pro kterého se vytvoření moderního Turecka stalo životním osudem.