V kauze, kterou jsem si pracovně nazval, a nejen já, válka policajtů, podle jednoho francouzského filmu, to bylo podobné. Tam také náš ministr financí máchal do poslední chvíle kinžálem demisí, vystoupení z vlády, odmítnutím koaliční smlouvy a bůhví čeho ještě. Až do té doby, než mu premiér údajně vzkázal: Tak fajn, Andreji, tak si tu demisi klidně napiš. A bylo vystřeleno. Na místo šermíře však na ulici zůstaly ležet těla policistů, kteří se před tím nechali zatáhnout do hry pana ministra. Těm už nálepku, že se zapletli s oligarchou, nikdo neodpáře. Trochu to připomíná známý Borovského epigram, že Janek nemá chodit s pány na led. Snadno totiž dojde k situaci, že pán sklouzne a kmán si za něj nohu zláme. K tomuto rozuzlení kauzy policejní reorganizace přispěl jistě také postoj prezidenta, který oběma stranám vzkázal, aby raději „zklidnili hormon“. A také postoj pravicové opozice, která dala jasně najevo, že je ochotna podpořit menšinový kabinet socialistů. Ministr financí zůstal sám, jak Jakešův kůl v plotě.

Co ho vedlo k tomu, že nakonec hodil zpátečku? V době kdy „válka policajtů“ vrcholila, přinesl západoněmecký Der Spiegel informace o kolosálním střetu zájmů pana ministra a také o tom, jakými způsoby  na evropské úrovni ovlivňuje dotace ve prospěch svých firem. Údajně disponuje propracovaným systémem, který umisťuje  vlivné lidi na úrovni Unie a ti potom následně lobují v jeho prospěch. Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) už vyšetřuje dvě jeho kauzy. To pan ministr samozřejmě rozhořčeně odmítl, neboť „všeci kradnů, enem já ne“! Napadlo mne ono lidové, že se nemáš zlobit na zrcadlo, když máš křivou hubu. Takže proč se rozčilovat na Spiegel (zrcadlo)?  Těžko však vyvracet zprávy o tom, že  jeho chemičky ovládly dodávky biopaliv do státního podniku Čepro, který jako ministr financí jako náhodou řídí. Svým způsobem to potvrzují i zprávy od jeho konkurentů, kteří mají asi odůvodněný pocit, že jsou šikanováni finančními úřady. A ty spadají pod koho?