V nacistických plánech na vytvoření Velkogermánské říše, byli Židé podle rasových ideologů označeni jako „Untermenschen podlidé“ s předurčením k totálnímu vyhubení.
Další na řadě měla být větší část evropských Slovanů a jejich území osídlena Germány. Jenom část této „méněcenné slovanské rasy“ se měla stát pracujícími otroky pro blaho Germánů - „nadlidí.“ Představu o zavedení „nového pořádku“ v Evropě pronesl jeden z nejvyšších nacistických pohlavárů Reinhard Heydrich při nástupu do funkce říšského protektora Čechy a Morava v roce 1941.
Dějiny lidstva však naštěstí pokračovaly jiným směrem a díky úsilí koalice Spojeneckých armád bylo fašistické Německo ve válce poraženo a tehdy ještě k uskutečnění velmocenských plánů na ovládnutí Evropy nedošlo. Aktuální otázkou může být zda v současné době nedochází k rafinovaně skryté renezanci myšlenek původních autorů o nastolení „nového pořádku“ ve světě.
Heydrichova teorie o „konečném řešení“ s likvidací podřadných etnik je všeobecně známá generacím „dříve narozených“ v celém kulturním světě Bohužel, mnoha mladým dnes často chybí vědomosti pro vysvětlení obsahu slova – holokaust.
Potřebnou odpověď nachází mladí dospělí převážně jen díky dobré vůli svých pedagogů. Jejich zásluhou vidíme mezi tisíci účastníků Terezínské tryzny početné skupiny mládeže. Také letos položili květinový dar, jako výraz úcty k nevinným obětem nacismu členové Vlasteneckého sdružení antifašistů z Brna, Olomouce a Prostějova. Spolu s nimi přijeli prostějovští studenti Gymnázia Jiřího Wolkera a Cyrilo-metodějského gymnázia.
V první částí pietního programu při pokládání věnců jednotlivými delegacemi je pro přítomné příležitostí k rozjímání …
Studenti a VSA z Prostějova uctili památku nevinných. Foto: Hana Smutná
Kdo byli ti, jejichž památku si zde připomínáme ? Kolik zvláštních, jedinečných osudů, plánů, radostí i starostí je zde na věky uloženo ? … A konečně – jaká strádání a bolesti musel každý z nich protrpět před násilnou smrtí ?
Je nesporné, že prohlídka míst v Malé pevnosti, kde nevinně věznění přežívali, umírali a byli vražděni, zapůsobí na každého.
Krutý, ale přesvědčivý a pravdivý náhled na zločiny německých okupantů v období první poloviny 40.tých let 20. století musí být výstrahou i poučením všem vnímavým.
Dojmy, které si odtud mladí lidé odnáší, jim zůstanou na vždy uchovány v myslích.
Mezi mnoha ani letos nechyběla společná delegace VSA a studenti z Moravy. Foto: Hana Smutná
Některým, dnes žijícím, se může zdát, že neustálé upozorňování na dobu „dávno minulou“ je již zbytečné.
Pozornější občané si všímají, že ve společenském i politickém dění jsou s vychytralou záminkou a pod přitažlivým pláštíkem křesťanství předkládány téze o „smíření a vzájemném odpuštění.“ Je však možné zapomenout na aktéry nacistického běsnění a na sta tisíce, milióny, jejich oběti ?
Při současném „usmiřování“ dochází k postupnému obnovení kontaktů a potomci našich bývalých spoluobčanů - sudetských Němců - hajlujících nacistů, nyní organizovaných v Sudetoněmeckém Landsmanšaftu se stali v očích několika vládních představitelů „milými krajany.“
Z touto významnou podporou zcela nezakrytě uplatňují své nároky na pohraniční území odkud byli při poválečném uspořádání po právu vysídleni.
Snaha o revizi československých pováleřných zákonných ustanovení, je jedním z hlavních programových cílů.
Bude velice zajímavé sledovat v nastávajícím předvolebním období aktivity těch našich vládních a stranických představitelů, kteří zcela otevřeně se sudetskými Němci kolaborují. Uvidíme v jakém dárkovém balení a na jakém podnosu budou podávat své názory o usmíření se sudeťáky svým potencionálním, důvěřivým voličům.
O pocitech Těch, kteří měli štěstí a přežili vzpomenul při zahájení pietního aktu ředitel Památníku Terezín Dr. Munk. Bylo by škoda si jeho vyslovené myšlenky, plné hlubokého lidského cítění, nepřipomenout, neuložit. Mají trvalou platnost a právě teď, kdy se vzájemně ujišťují o další spolupráci čeští kolaboranté se svými „milými krajany“ jsou jeho slova víc než aktuální:
„Vážení přátelé, milí hosté,
dovolte, abych Vás všechny uvítal na Národním hřbitově v Terezíně, místě, které vzniklo proto, aby nám i našim dětem připomínalo, čím jsme v nejtragičtějším období naší historie prošli a co nesmíme již nikdy připustit. Připomínáme si zde utrpení těch, kteří byli vězněni, týráni a vražděni v policejní věznici gestapa v Malé pevnosti, jakož i těch, kteří byli nacistickým režimem předem odsouzeni k smrti, protože se narodili jako Židé, a proto umírali v terezínském ghettu, nebo po deportaci z něj dále na Východ v místech vyhlazování a otrocké práce. Připomínáme si také utrpení vězňů koncentračního tábora v Litoměřicích, kteří byli nuceni v nelidských podmínkách pracovat pro nacistický režim při výstavbě a poté při výrobě v podzemní továrně. Vzpomínáme i na utrpení všech dalších mučedníků, kteří ztratili rozhodnutím nacistů právo na život. Připomínání těchto hrůz není pouhou formalitou, ale součástí úsilí o to, aby se tragédie minulosti v budoucnu již neopakovaly. Tato nutnost je ještě zdůrazněna některými rysy současného vývoje ve světě. Naše opora je v demokratických zásadách, které chceme důsledně bránit a snahy o nastolení vlády silné ruky jsou tou cestou, kterou nehodláme jít.
Pro nás, kteří jsme dědictví Holokaustu získali po rodičích, je třetí květnová neděle dnem, kdy vzpomínáme na ty, kteří byli nuceni tímto utrpením projít. Nacistickým represím byli vystaveni i. Ti co přežili, i ti, kteří byli surově zavražděni. Nepředstavitelná je míra utrpení první manželky mého otce, která se rozhodla zemřít se svým ročním chlapečkem v plynové komoře v Birkenau, stejně jako míra utrpení mého otce, kterému nedovolili zemřít s nimi a odsoudili ho tak k celoživotním výčitkám, že jim nepomohl, že nemohl jít do plynové komory s nimi. Život můj a mých sourozenců je svázán s touto událostí navždy. Žijeme místo nich a jediné co můžeme dělat je, nezapomenout a snažit se to připomínat ostatním.
Každý rok si Židé připomínají odchod z Egypta slovy „byli jsme otroky v Egyptě“. Platí ale také, že všichni jsme potomky těch, kteří svůj život ukončili v plynových komorách Birkenau, nebo v koncentračních táborech celé Evropy, na pochodech smrti či jako moje babička Markéta Poláková v ledových vlnách Baltského moře. Je naší svatou povinností nezapomínat a toto vědomí předávat svým dětem a vnoučatům.“
Autor je předseda Vlasteneckého sdružení antifašistů ČR na Moravě a ve Slezsku.
Psali jsme:
autor: PV
