Těžko říci, zda se jedná o záměr, neboť potenciální voliči nového uskupení mají o německých poměrech přinejlepším jen mlhavou představu.

Plný název hnutí Úsvit do červa 2014 zněl Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Což bylo neobyčejně přesné, neboť Okamura od začátku hnutí pojímal jako své vlastnictví.

Všichni ostatní se měli smířit s rolí statistů či poslušného služebnictva. Feudální poměry se však členům Úsvitu i poslaneckému klubu začaly zajídat a následovalo odstřižení Okamury od reálného rozhodování a hlavně od pokladny. Okamura to nazval pučem a když zjistil, že nemá šanci situaci zvrátit, přichází nyní s pokusem o úsvit číslo dvě.

Slovo hnutí vyvolává představu nějakého masivního společenského pohybu zdola, jenž až posléze vyústí v založení celostátní organizační struktury. U nás se však poslední dobou takto pojmenovávají subjekty, které vznikají a jsou řízeny přesně opačně, shora dolů.

Kromě Úsvitu se to týká především hnutí ANO Andreje Babiše. Vysvětlení je celkem prosté: pojem strana se zprofanoval, a tudíž skoro každý nový politický útvar brojí proti politikům a nese název hnutí.