Motto: Ústava ČR, Článek 2 (1):
„Lid je zdrojem veškeré státní moci...“
Stačilo 25 let špatné správy státu a i bez bombardování vznikly obrovské hospodářské škody a úpadek lidského kapitálu, je mnoho zničených životů a vyrostl počet sebevražd. Selhalo správné obstarávání věcí společného zájmu, což je hlavním úkolem politického systému. Znova a znova voliči uvěřili falešným slibům, že bude lépe, ale politici zacházeli s jim propůjčenou mocí jako ničím nevázaní vlastníci v přesvědčení, že se nebudou nikomu zodpovídat a nebude se účtovat. Mluvíme o voličích a politicích, ale co strany?
Parlamentní demokracie původně sloužila k tomu, aby každá ze stran hájila ve sněmovně zájmy určité složky společnosti. Původní název zůstal, obsah se změnil. Strany si uzpůsobily své působení tak, že se vklínily mezi voliče a jejich zastupitele a mnohé se zaměřily na to, aby přiměly zvolené poslance prosazovat zájmy často zcela odlišné od toho, co poslanci slíbili v poslaneckém slibu. Platný volební zákon navíc usnadňuje dosažení absolutní převahy některé ze stran a zvyšuje riziko špatného rozhodování.
Jak politické strany kradou moc
Ústava ČR stanovuje, že zvolený poslanec není povinen příjmat od nikoho pokyny ani příkazy a mandát, který získal díky účasti na kandidátce volební strany (tu je oprávněna přihlásit do voleb za předepsaných podmínek politická strana, nebo politické hnutí) je jeho osobním mandátem. Proto strany, které obchodují s politikou, vybírají kandidáty tak, že hlavní je jejich poslušnost a ovladatelnost, aby se jejich služby daly prodávat. A naopak u stran, které slibují, že budou sloužit občanům a myslí to vážně a mají program pro voliče žádoucí, dochází k tomu, že někteří poslanci využijí své nezávislosti a zradí program, na který byli zvoleni, a dají se koupit, vstoupí do služeb toho, kdo nejvíce platí. Podle platného volebního zákona se jim v tom nedá zabránit, protože ten neobsahuje žádné sankce, které by poslance omezovaly.
Ústava předpokládá, že Sněmovna je sbor rovnoprávných poslanců, kteří se mohou vzájemně přesvědčovat a k rozhodnutí, které není předem dané, dojdou prostým hlasováním. Teď platný volební zákon je však naopak zaměřen na vyřazení Sněmovny PČR ze hry. Při dobře sehrané koalici poslušných poslanců se mohou politické obchody uzavřít mimo Sněmovnu a v ní se to jen prohlasuje.
Ani volná soutěž politických stran (Článek 5 Ústavy ČR) nenastává, a lid jako zdroj moci (Článek 2 (1) Ústavy ČR), je vyřazen zcela. Beze změny pravidel naplňování Sněmovny to lepší nebude.
Jak vrátit moc do rukou občanů
Ze zkušeností stávající politické praxe vyplývá, že mají-li mít voliči vliv na rozhodování i mezi volbami, je nutné změnit volební zákon tak, aby nebyly voleny celé kandidátky sestavené volebními stranami, ale aby si voliči mohli vybírat konkrétní kandidáty bez ohledu na to, na které kandidátce a v jakém pořadí jsou uvedeni. Rozhodovat by se měli podle toho, zda to jsou kandidáti, kteří splňují určité požadavky pospolitosti občanů, vyjádřené, například, ve stručném dokumentu „desatero voliče“ a zda jsou známí svou prací pro společnost.
Nový způsob výběru kandidátů je nutné doplnit tím, že poslanci, kteří voliče podvedou, musí být odvolatelní.
Ukážeme si, že těchto zásadních změn se dá dosáhnout zavedením jednoduchého volebního modelu, který má tyto výhody: umožňuje vybírat nejlepší kandidáty z několika stran, odstraňuje vliv pořadí na kandidátce i problém bariéry pěti procent, a největší váhu v něm nemá členství ve straně, ale projevená schopnost pracovat pro společnost.
Ideologie musí být pod kontrolou rozumem a mravností
Možná jste si všimli, že nepadla ani zmínka o ideovém zaměření kandidáta, kterého si volič při novém uspořádání voleb vybere. Návrh všeobecně použitelného systému počítá s tím, že ideové zaměření volených zastupitelů může být různé, ale volič při výběru musí dbát toho, aby ideové zaměření kandidáta nevedlo k rozporu se základními požadavky na kandidáta ve věci všeobecné mravnosti a spravedlnosti, schopnosti správně uvažovat, dbát kodexů lidských práv a podobně.
Výhody voleb 7 poslanců v 27 volebních obvodech
Volby do Sněmovny PČR mají podle Ústavy ČR probíhat podle poměrového systému a je dost důvodů to neměnit. Při většinovém systému by složení Sněmovny bylo ovlivněno jednobarevnými módními vlnami a nákladnými kampaněmi a kromě toho se kvalitní kandidáti nevyskytují rovnoměrně v ploše státu, takže při zhruba dvou stech volebních obvodů by v některých nebyl nikdo vhodný a jinde by někteří z dobrých přišli na zmar. Zdánlivě snadnější odvolávání většinově volených poslanců se dá obstarat v poměrovém systému s nepříliš velkými volebními obvody ještě lépe. Ovšem při čtrnácti volebních obvodech, jako dosud, narážíme na to, že voliči kandidáty nemohou dost znát a také vadí velká rozdílnost velikosti volebních obvodů. Proto je na stránkách www.spojeni.org návrh 27 rovnocenných volebních obvodů tvořených vždy třemi obvody senátních voleb. V každém z nich by se volilo 7 poslanců, celkem 189.
Langerovy domy demokracie
Podle představy zesnulého významného českého politologa Jaroslava Langera by, například, v každém z těchto 27 volebních obvodů měl být z veřejných peněz udržovaný dům demokracie, kde by aktivní složky občanské společnosti mohly provozovat svou činnost ve vyvážené konkurenci s politickými stranami a hnutími. Zde by se představovali kandidáti před volbami a zde by také probíhaly primárky. Byla by to podpora přímé demokracie a účelněji vynaložené peníze, než jsou příspěvky politickým stranám. I když Langer ještě nemohl počítat s výhodami internetu, rozdíl je jen ten, že dnešní dům demokracie by měl být chápán méně jako budova, kde působí fyzické osoby, a více jako instituce, která plně využívá moderní, ale i klasické komunikační prostředky.
Provedení a vyhodnocení voleb do Sněmovny
Každá volební strana by pro sněmovní volby mohla zaregistrovat kandidátku, například, se jmény 12 kandidátů. Při volbě by volič mohl označit nejvýše 7 jmen, která si vybere ze všech jmen na všech kandidátkách bez ohledu na pořadí. Při vyhodnocování, které by při vhodné podobě volebního lístku se všemi kandidátkami počítač provedl velmi rychle, by se udělal seznam kandidátů každé volební strany v pořadí podle získaného počtu označení a seznam volebních stran podle získaného úhrnného počtu označení jejich kandidátů. Potom by se celkový počet všech označení vydělil sedmi a volební strany, které mají větší počet označení, než tento výsledek, by dostaly mandát, nebo mandáty. Získali by ho ti kandidáti, kteří získali v rámci volební strany největší počet označení. Ani zde by pořadí na kandidátce nemělo vliv. Dále by přidělování pokračovalo podle největších zbytků.
Nezávislost obvodů a opravné volby
Žádné limity by neexistovaly. Bylo by možné získat platný mandát i jen v jediném obvodu. Ničemu by to nevadilo. Nezávislost voleb v jednotlivých volebních obvodech je velkou výhodou nejen při vyhodnocování. Umožňuje uspořádat opravné volby, když by se některý poslanec zpronevěřil svému slibu a, například, 5000 voličů obvodu si peticí vyžádalo opravné volby. V nich by napadený poslanec mohl svůj mandát obhájit, nebo ztratit. Skoro nikdy by k opakování voleb v obvodu nedocházelo, protože poslanci by se v důsledku hrozby odvolání zrádného jednání nedopuštěli.
Jak prosadit nový způsob voleb
Navržený způsob voleb je jednoduchý a relativně levný a slibuje velký posun v kvalitě složení Sněmovny PČR. I v rámci stávajících politických stran a politických hnutí by se prosadili jen kandidáti, kteří ukázali své kvality a obstáli v konkurenci s reprezentanty nových aktivit. Nelze ale doufat, že něco tak rozumného by se prosadilo revoluční cestou. Lze však postupovat evolučně a dosáhnout přijetí nového volebního zákona, které je podmíněno získáním většiny v obou komorách Parlamentu ČR, tak, že o jeho potřebnosti nejprve přesvědčíme dostatek voličů. Dokud funguje internet, bylo by možné voliče získat trpělivým vysvětlováním i bez velkých nákladů. Do sněmovních voleb, které proběhnou ještě podle starého volebního zákona, by bylo třeba přihlásit níže popsané servisní občanské politické hnutí, které by mělo nový volební zákon jako hlavní bod programu, a doplnit to výzvou, aby nebyl volen nikdo, kdo si přijetí nového volebního zákona do závazného programu nedá. Obdobně je třeba postupovat při senátních volbách. Nový volební zákon by přinesl všem voličům možnost lépe prosazovat vlastní vůli a mohl by proto nalézt příznivce napříč politickým spektrem.
Servisni občanské politické hnutí
Na webových stránkách www.spojeni.org je návod, jak zřídit servisní občanské politické hnutí pracovně pojmenované SPOJENÍ 12, jehož prvním úkolem by bylo dostat do Parlamentu soubor aktivistů z různých skupin, odhodlaných prosazovat nový volební zákon výše naznačený. Stanovy tohoto hnutí neumožňují, aby jeho vedení získalo a prodávalo moc, smyslem jeho existence je umožnit, aby se spojili a do Sněmovny dostali ti nejlepší z roztříštěných skupin angažovaných občanů. Členství v tomto hnutí se nedá získat pouhým přihlášením. Zvláštností zde je, že členství trvá pouze po dobu, kdy přihlášený jedná v duchu programu hnutí. Program ukládá členovi, aby se snažil umožnit občanským aktivistům účast ve volbách a dohlédnout, aby na kandidátkách byli jen občané, kteří odpovídají představě o řádném zastupiteli a kteří úspěšně prošli primární volbou. Typickým členem SPOJENÍ 12 a garantem dobré servisní funkce SPOJENÍ 12 v jednotlivých volebních obvodech by měly být místní morální autority, které samy do Parlamentu nechtějí kandidovat.
Cesta je otevřená těm, kteří dají přednost veřejnému zájmu
Naši spoluobčané jsou nejen nespokojení, ale také velmi apatičtí, ztratili víru, že se vůbec něco dá napravit. Všechny naděje na změnu k lepšímu, ať už cestou nástupu nových tváří, nebo nových uskupení, zpravidla končí zklamáním. Poptávka po něčem novém je velká, ale bariéra 5% je právě tak vysoká, aby jen málokdo z těch více než 240 registrovaných, velmi podobně budovaných, politických subjektů měl dost peněz k překročení práhu Sněmovny. Dalo by se to změnit společnou účastí těch nejlepších na kandidátkách SPOJENÍ 12, a to by mělo stačit k překonání limitu 5%, což je potřebné, dokud ještě platí starý volební zákon. Účast na kandidátce by nebyla podmíněna členstvím ve SPOJENÍ 12, ani nějakým ideologickým zaměřením, ale jen přihlášením se ke kodexu všeobecných mravních zásad a věcné správnosti. Podobně by byl orientován i případný poslanecký klub.
Souhlasit, nebo navrhnout lepší řešení
Základním programovým cílem SPOJENÍ 12 je silná přímá vazba mezi zvolenými zastupiteli a jejich voliči, tak aby moc zůstávala v rukou voličů a tím bylo nahraženo mocenské postavení stran.
Takové jevy, jako spiknutí poslanců Úsvitu, nebudou po prosazení nového volebního zákona možné, každý poslanec bude vědět, že pro něj platí program na základě kterého byl zvolen a jinak bude odvolán. Volební program je v tomto modelu smlouvou mezi poslancem a voličem a voličům se ponechává právo vyvodit důsledky z jejího nedodržování. A nebudou to spiklenci, ale sami voliči, kdo rozhodne, že smlouva byla porušena.
Zde uvedený návrh vychází z poznané nutnosti zavedení nového způsobu politického chování, který se dá zavést evoluční změnou, jejíž úspěšná realizace závisí jen na dostatečném odhodlání občanů a není ohrožena zneužitím revolučního kvasu. Mohlo by to být řešení, které povede k cíli, a kdo nesouhlasí, měl by vysvětlit proč, a navrhnout něco lepšího.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
