Bývalý člen KSČ a předlistopadový řadový zaměstnanec ministerstva vnitra pan Baťa neustále cítí jakousi neovladatelnou potřebu se vyjadřovat k církevní problematice, aniž by však měl (jako správný komunista) alespoň minimální povědomí, o čem píše.
Chce-li pracovníky církve vyzývat k dodržování desatera, tedy „nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému“, měl by si nejprve zamést před vlastním prahem. Pan Baťa totiž veřejně a naprosto prokazatelně lhal už v případě obhajoby výroku kardinála Tomáška (http://www.blisty.cz/art/68684.html ), který však nikdy nezazněl: to stejné se sluší zdůraznit i zbankrotovanému komunistovi Ransdorfovi (http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Ransdorf-KSCM-Ideologie-protiargumentum-303111 ), nebo předsedovi komunistů Filipovi a jeho soudruhovi Grospičovi (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo/214411030520002-mate-slovo-s-m-jilkovou/ ), kteří tuto lež nestydatě šířili v televizi. Takže pánové, ještě jednou a doporučuji schválení na stranické schůzi: kardinál Tomášek se nikdy veřejně k majetkovým nárokům církví nevyjadřoval, celou šlamastyku kdysi zkomolil váš stranický plátek Rudé Právo, jak se můžete dočíst zde (http://www.blisty.cz/art/68684.html) a zde (http://www.blisty.cz/art/68803.html). Omlouvat se za své lži nemusíte. Postačí, když si to jen zapamatujete.
Pan Baťa však lže dále a ještě ze sebe dělá hlupáka. Není tomu ani týden, co kardinál Duka zveřejnil na svém blogu svůj plat arcibiskupa (http://blog.aktualne.cz/blogy/dominik-duka.php?itemid=22625), kde jasně uvádí, že si hradí nájem, inkaso a režii společné kuchyně ve výši více než 11 tisíc korun. Další peníze utrácí na dobročinné a charitní projekty, knihy a studium. Není mi tedy jasné, co vede pana Baťu k tomu, aby nás neustále přesvědčoval o své tezi, tedy že kardinál má bydlení a stravu od státu grátis. Možná tak činí ve vzpomínce na svůj dávný zápal pro neomylné pravdy jeho strany KSČ o zlé církvi. V dnešní době mu však jeho „boj“ žádné kádrové body, ani jiné výhody nepřinese.
Naprostým vrcholem cynismu je pak polemika pana Bati o letech, které strávil pan kardinál nuceně v dělnické profesi z důvodů perzekuce režimem, kterému pan Baťa tak věrně sloužil. Zatímco on si popíjel kafíčko ve vyhřáté kanceláří s estébáckými soudružkami, pan kardinál nemohl kvůli jeho režimu odjet na studijní pobyt do Itálie, nemohl nikde uplatnit své vzdělání a musel pracovat u rysplotny. A je jedno, jestli tak bylo 20, nebo „jen“ 15 let (pro vysvětlení: Dominik Duka strávil dvacet let v dělnických profesích, z toho 15 let ve škodovce). Taková fakta však neslyší rád žádný komunista. Průměrná mzda v roce 1989 činila 3170 Kčs, v roce 1985 pak 2920 Kčs – vidím-li správně, je to stále méně, než kardinálův „dělnický plat“ 2700 Kčs. Kolikpak se asi bralo na ministerstvu vnitra tou dobou, nám však pan Baťa pro srovnání neprozradí. Asi se nechce před panem kardinálem, kterého jeho režim pronásledoval a věznil, stydět.
Nakonec, není třeba, aby nás pan Baťa zásobil ani bludy o kardinálském platu. Dominik Duka žádný takový nepobírá, funkce kardinála není nikde spojena s žádným platovým výměrem (kromě kardinálů-úředníků, sloužících ve Vatikánu). Stejně tak – kardinál Duka není „syn boží“, ani se za něj nikdy nepokládal.
Božím synem je pouze Kristus, ale to je pro samozvaného odborníka na církve z KSČ asi jen drobný detail. Stejně tak, stát nikdy – přestože to v roce 1948 slíbil – nikdy církevním hodnostářům nedával nic „grátis“, jak tvrdí pan Baťa, ostatně byl to stát, kdo se tehdy kasal, že „převezme správu majetku církví, výměnou za financování jejich potřeb (aniž by tento slib komunistický stát kdy dodržel). Tak krátkou paměť však snad pan Baťa nemá. Zkrátka, tváří tvář komunistické proradnosti a antiklerikálním nesmyslům pana Baťa nelze uzavřít jinak, než charakteristikou komunisty z románu Zdeňka Rotrekla (kterého jen tak mimochodem odsoudili komunisté pro jeho názory k trestu smrti): „Co slovo, to lež; co čin, to zločin“.
Josef Nerušil
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
