Zřejmě českým nabobům vadí, že uplatňuje svůj silný mandát, který mu dali lidé ve víře, že jeho moudrostí a vlivem umožní zlepšení životních podmínek těch, kteří z tohoto vládnutí několika tisíc dobrodruhů neprofitují. Pochybuje snad někdo o jeho znalostech a moudrosti, že se snaží stále poukazovat na momenty, které jej v očích veřejnosti kompromitují a které by ze slušnosti příslušníci jiných národů spíše tolerovali a možná i skrývali. Kdo má zájem na dehonestování současného pana prezidenta?

 

Už předvolební kampaň dokazovala s jakými antipatiemi mocných tohoto státu se kandidatura nastávajícího prezidenta setkávala. Nenávistná kampaň české pravice a mlčení levice naznačovalo s jakou obavou se sledoval vítězný volební nástup nového prezidenta. Kníže a jeho Richelieu si nechali přimalovat i číra, aby se zalíbili mladé generaci. Kampaň byla provázena stálým popichováním veřejných i soukromých médií. 

 

Tak se ukázalo, že volba je trámem v oku našich parlamentních i vládních zbohatlíků považujících se za elitu národa. K nim se pochopitelně přidali také ti, kteří z tohoto systému věcí profitují. Volba dopadla jak dopadla a zdálo se, že kampaň končí. Omyl, vše pokračuje dál a kampaň se zostřuje. Ne nadarmo připomíná praktiky pravice provázející kampaň bývalého předsedy sociální demokracie protesty mladé generace, zavánějící  řízenou provokací nejmenovanými exponenty pravice, nazývanou projevy svobodné vůle, případně veselou taškařicí či recesí. 

 

Především média se v této situaci chovají jako pominutá. Stále dokola předvádějí indisposici pana prezidenta. Méně je zajímá jeho  práce a návrhy, které předkládá současnému rozveselenému parlamentu. Používají vše, co by mu mohlo uškodit, včetně nediplomatických slov jeho dcery. Uvažuji o tom, která dcera by mohla použít taková slova, kdyby věděla jak jich bude použito. Vážená slečna by měla více vážit svá slova a projevovat otci povinnou úctu. 

 

Je nutno zdůraznit, že volba prezidenta nebyla provázena názorovou jednotou, ale byla vyjádřením snahy části občanů volit menší zlo. Nepustit do prezidentského úřadu kosmopolitního knížete a dočkat se pokud možno ve zdraví voleb, které změní politickou atmosféru a vrátí lidem důvěru ve vládu a parlament. 

 

Ještě neskončila švanda kolem korunovačních klenotů a je tu další problém okolo jmenování řádného univerzitního profesora. Jen stěží mohu hodnotit, komu konvenuje více profesor s odvážným transparentem a účastníkem festivalu, který před časem odsuzovala konzervativní veřejnost, počítaje v to také současné obhájce  dotčeného vědátora. 

 

Myslím, že za bývalého pana prezidenta nebyl jmenován mladý aspirant, který věkem kolidoval několika měsíci s limitem pro jmenování soudců. Neslyšel jsem téměř žádnou polemiku, jen konstatování, že je pan prezident poněkud zaujatý. Ten současný se bude zpovídat akademickému senátu, rektorovi, akreditační komisi a kdovíkomu ještě. Určitě od něj bude chtít slyšet důvody pan premiér, který nevysvětluje ani odvolání ministrů, ani další své činy, pro které je velmi těžké hledat důvody. 

 

Ano, žijeme v zemi a v době plné paradoxů. Někdy to vypadá tak, že vládne každé ministerstvo zvlášť, jako malá republika, bez ohledu na ostatní a pan premiér k tomu benevolentně přihlíží se slovy “já nic, já muzikant“. Nikdo potom neví, zda sKarty budou zrušeny, či zda zůstanou. Co bude se systémem IZIP a jestli nám zůstanou Opencard. Pro pány v parlamentu napříč politickým spektrem je teď nejdůležitější úkol udržet se co nejdéle u koryt. Lidé musí pochopit, že šetřit se musí za každou cenu, i kdyby to mělo stát všechno, co nám tu v republice ještě zbylo. 

 

Snaha je jen prohlasovat zákony, které příští vláda nebude moci změnit  a bude vládnout podle podmínek, které nastaví současní mocipáni tak, aby jim potom mohli účelně a důvodně nadávat.

Žijeme v době, kdy se větší část občanů blíží svou životní úrovní hranici chudoby. Přesto slyším denně, že se máme tak jako nikdy. Nakupujeme v supermarketech, vozíme se v autech a nikdo si nepřizná, že většina stále s většími obavami nahlíží na osobní účty či do peněženek, protože finance se tenčí, nezaměstnanost neklesá a vyhlídky nejsou nijak radostné. 

 

Je pouze otázkou, kdy si to naši spoluobčané přiznají. Poradci počítají v miliardách, ti kteří si nakradli si s obavami počítají svoje hromádky, které se také začínají tenčit, zatímco ceny stoupají a není je čím regulovat. Nic nám nepatří a tak ti lehkomyslní žijí ze dne na den, zatímco těm uvážlivým přibývá vrásek. 

 

Nikdo si nepřipouští slova vyřčená bývalým prezidentem již před řadou let. že „...každý se musí postarat sám o sebe“. A já dodávám, i kdyby ho to mělo stát život. Uvažujme, jestli není cílem tohoto snažení nevážit si nikoho a ničeho? Nebo už je nám všechno putna?