Po zásahu bezpečnostních složek a zatčení několika exponentů tohoto podivného režimu založeného na  kšeftech, kamarádíčkování a zlodějnách  pokládaných za normu státnického chování začínají mít naši představitelé poněkud jiné starosti.

Vláda je bez premiéra, vlci ve vládních stranách jen velmi těžce hledají kompromis při výběru nového jména v situaci hlídačů, kteří nebojují jen o vlastní existenci, ale jejich obava nabývá konkrétních kontur na pozadí vyšetřování současných afér spojených se zatýkáním vysoce postavených státních úředníků a neočekávaným mlčením bezpečnostních a justičních složek. Jen oni sami vědí kolik másla mají na hlavě a tak se snaží ústy svých lídrů bojovat nejen o místo na parlamentním a vládním slunci. Důvodem není jen boj o moc, ale určitá obava ze ztráty imunity v situaci, kdy by se po zásahu vyšší moci parlament rozpustil a došlo k novým volbám. V současné situaci by si zřejmě také mnoho našich poslanců namydlilo zápěstí a očekávalo noční příchod zásahových jednotek policie. Důvodů je přehršle. Třeba účast na solárních kšeftech, kamarádíčkování se soukromými subjekty a prosazování jejich zájmů v parlamentu  za jistou finanční či jinou protislužbu, účast v těch různých správních či dozorčích radách podniků za nezanedbatelné finanční plnění, latentní účast v komerčních firmách spojená s finančním profitem. Není toho málo, co v současné době tíží poslance a to napříč politickým spektrem.

Některé vládní strany se tváří způsobem já nic, já muzikant, po vzoru pana expremiéra a další se snaží popsat současnou aféru jako shodu náhod provázenou selháním lidského faktoru. Podle nich se nejedná o systémové selhání. Různé lumpárny a kšefty s hlasy poslanců jsou považovány za běžnou politickou praxi.