Usnesení vyzvalo všechny dotčené orgány státní moci, aby reagovaly na tyto požadavky do konce měsíce února tohoto roku. Usnesení bylo zasláno poštou oběma komorám Parlamentu ČR , a vládě ČR dne 3. 2. 2012, do kanceláře prezidenta republiky bylo doručeno osobně týž den. Na dopisy odpověděl pouze předseda vlády ČR prostřednictvím své kanceláře a vzal text usnesení na vědomí. Ostatní orgány přešly podání mlčením.

Věřím, že toto mlčení není projevem arogance moci. Nebo snad berou představitelé státní moci tuto výzvu jako neškodný test své vytrvalosti nedbat na vůli lidí? Vždyť přece ještě dnes vlastně nikdo neví, kolik lidí tuto iniciativu schvaluje právě proto, že nepředstavuje žádnou Chartu, pod kterou by bylo nutné se podepsat. Nebo snad chtějí mocní tohoto státu čekat na 15. března, kdy se v 17:00 mají podle výzvy sejít nespokojení lidé nejen na Václavském náměstí v Praze, ale ve všech větších městech a projevit svou vůli  po změnách k lepšímu?

Možná očekávají, že se sejde pár tisíc lidí, kteří si zanadávají a půjdou zase domů, nebo do útulků pro bezdomovce, zatímco ti spokojení se jen usmějí doma v teple a pohodlí pod vousy, pronesou cosi o zoufalcích a vše půjde dál. Vždyť kolik už bylo takových demonstrací a protestů a ještě účastníci sklidili posměšky a nadávky za to, že je jich málo a že brání provozu. Jenže co když jich nebudou jen stovky a nebudou se chtít jen tak rozejít. Co potom? K čemu potom budou imunity a dobré úmysly zabalené do koaličních rádobyreforem?  Na bití demonstrantů už minulý režim skončil, i když pro některé viníky docela úspěšně. Ale přátelé, je známo, že nelze vstoupit dvakrát do téže řeky. Nebylo by tedy lepší začít dialog a hledat cestu, kterou by bylo možno věci napravit pro populus, tedy pro lid a přitom ne populisticky?

Vždyť signály přicházející ze všech medií jsou plné korupce a boje proti ní, klientelizmu, nečekaných milostí, výdělků 50 milionů za sedm let, odkloňování, bojů justičních gangů, zmražení důchodů, zvyšování DPH a podobně? Uznáte jistě, že někteří naši představitelé se napříč politickým spektrem dopustili činů, které se neslučují s morálkou slušných lidí. Není třeba se už konečně vážně zamyslet nad těmito skutky a vyvodit z nich osobní závěry? Nejde přece o chyby jednotlivců, ale celého systému. Nebo bude lepší nechat situaci dojít do krajnosti? A co se vlastně za takovým slůvkem skrývá? Myslím že otázek je položeno víc než dost. Jaká asi bude odpověď?!
                                                                                            
Josef Reiman