Pro vytvoření názoru vypouštím tištěná media, totiž člověk inklinuje k bulváru, protože si rád přečte o tom, že někdo má ještě větší maléry a nepříjemnosti než on. Navíc tato media hovoří řečí svých vydavatelů a ti jsou s ohledem na příslušnost kVIP, navíc zahraniční tiskoví magnáti,  nakloněni současné vládní a politické garnituře. Na rozsáhlé filozofické názory v článcích renomovaných časopisů, které jsou navíc dost drahé, nemá člověk většinou energii ani trpělivost. A tak nastupuje fenomén televizních informací.

Lidé dostanou často jen filtrované zprávy. Není to cenzurou, ale vůlí těch, kteří o jejich publikování rozhodují. Za léta zpět jsme si zvykli, že to, co říká televize musí být pravda. Jenže v posledních týdnech zjišťujeme, že je vše trochu jinak. My dostáváme jen ty informace,  které jsou žádoucí pro současnou vládní garnituru, tedy na politickou objednávku. A tak sledujeme, co vše dělá vláda rozpočtové odpovědnosti a parlament bojující po boku vlády proti korupci a náhle zjišťujeme, že za byrokratickou a neprůhlednou slupkou naší vlády operují lidé, kteří nejsou vzory slušnosti, morálky a už vůbec ne odpovědnosti. Shodou náhod se objevují skutečnosti, které lidem zvedají emoce i krevní tlak.

Vláda neustále hledá způsoby jak dostat do rozpočtu více peněz. A tak navrhuje zvýšení nepřímých daní, úpravu valorizací důchodů a škrty v sociální oblasti i ve zdravotnictví a tím odkazuje řadu lidí k životu na hranici chudoby. To ovšem těm, kteří z tohoto režimu profitují nevadí. Lidé chudnou, ale velké průmyslové komplexy v rukou cizích právních subjektů bohatnou stejně jako banky. Výnosy pak zčásti odklánějí do svých zahraničních mateřských firem a náš státní rozpočet utře nos. Vše je v soukromých rukou a tak naše státní správa nemůže ovlivňovat ceny služeb, ani telekomunikačních, ceny zboží v zahraničních obchodních řetězcích, ani ceny elektřiny, plynu a vody, o pohonných hmotách nemluvě.