Při ideální struktuře státní správy se stát stává servisním centrem, které občanům slouží a předává co nejvíce činností do regionů a komerční sféry, přičemž to optimální minimum nezbytného, co vykonává, provádí efektivně a průhledně s pomocí auditů, kontrol a ratifikačních referend.

O moc usilující aparáty politických stran podléhají železnému zákonu oligarchie a časem se začínají více zajímat o uchování svých nabytých mocí než o původní cíle svých organizací. Svojí činností vyva­zují občany z konkrétní osobní odpovědnosti a mnohé z jimi deklarovaných svobod je jen iluzorních. Tato chronická ne­schopnost nedokáže čelit a předcházet vzniku násilí a totalit. Avšak díky moderním technologiím a přístupům dokáží občané stále snadněji sami sobě, i bez aparátů politických stran, zaručit důstojné a svéprávné postavení.

Co člověk, to jedinečný pohled na svět s cenným zdrojem informací pro poznávání pravdy a zjišťování zda nedochází k úpadku do totality či vzdalování se od ekonomické svobody. Při prosazování optimálního stavu společnosti jsou dobří i zlí lidé na pravici i levici. Levice klade důraz na sociální stát, vyrovnávání sociálních rozdílů, zájmy zaměstnanců, kontrolu cen, veřejné služby, prosazování míru, omezování zbrojení a snižování nezaměstnanosti. Pravice klade důraz na svobodu, osobní zodpovědnost, absolutně nevyhnutelné státní intervence, zájmy zaměstnavatelů, volné podnikání, neregulované ekonomické pobídky, silnou národní obranu a snižování inflace.

Pokud chceme společnost, kde všichni mohou žít, všechny názory, náboženství a rasy pohromadě jdoucí dopředu jako jeden, tak se každý musí snažit a stát se tou nejlepší individualitou jen co to jde a poukazovat na nesmyslné cesty jiných a podněcovat změnu ve společnosti inteligentní debatou. Včetně radikálů, protože čím extrémnější póly společnost na všechny strany má, tím je vyrovnanější a pevněji ukotvena ke svému středu. Demokracie je vláda všech nad všemi, kde si každý musí moci říci, že je stát také.

V rámci politiky švýcarizace bude hlavou státu parlamentem volená 7 členná vláda, která si každý rok zvolí ze svého středu předsedu, jako prvního mezi rovnými, pro reprezentativní povinnosti plynoucí ze zrušeného úřadu prezidenta, čímž bude ročně dosaženo úspor 0,5 miliardy Kč. Nahrazením 13 krajských správ 2 zemskými s 200 zemskými zastupiteli místo 675 krajskými zastupiteli a jejich administrativ, lze nejen ročně dosáhnout úspor 3 miliard Kč, ale také začít používat anglický překlad Česka ne Czechia, ale Czechlands. Při zavedení jednokomorového parlamentu, skrze zrušení jeho dolní komory - 200 členné sněmovny, by její funkce převzala horní komora - 81 členný senát, což by kromě úspor 1 miliardy Kč ročně pomohlo k větší stabilitě vlády, výběru kvalitnějších osobností bez potřeby stranických celorepublikových aparátů a jejich lepšímu dohledu občany.