„Jsme a vždy budeme národem přistěhovalců,” ujistil Barack Obama svůj etnicky pestrý a věčně mladý národ a vystřihl velkorysé gesto směrem k hispánským imigrantům „bez dokumentů“. Nesrovnávejme ale nesrovnatelné. Provinciální úvaha Miloše Zemana má navíc zdravé selské jádro. Kéž by všichni cestovali jen jako turisté, studenti nebo obchodníci. Všude dobře, doma nejlépe ale nikdy neplatilo absolutně, za časů globalizace tím méně. Takové idyle jistě nevěří ani český prezident.

Migrace, ať dobrovolná či vynucená, je součástí dějin. Nejmocnější migrační vlna „vandalsky“ smetla během jedné generace „věčný Řím“. Neohrozí nové stěhování národů i naši po staletí budovanou evropskou civilizaci zaopatřených občanů? Nebudeme i my prchat před hordami „barbarů“?

Sem a tam

Biblickou výzvu „[o]dejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu“ (Gn 12,1) následují nejen Hospodinem vyvolení. Typologii emigrantů utřídil Edward Said v eseji Přemítání o exilu. Kritériem je míra dobrovolnosti, s níž zemi opouštějí, a síla přesvědčení, že se jim jinde povede lépe než v rodné zemi. Said rozlišuje exulanty, uprchlíky a vystěhovalce. Podmnožinou politických exulantů, které vyhánějí a návratu brání vnější okolnosti (např. rozhodnutí nějaké instituce), jsou azylanti, osoby se statutem utečence. Vystěhovalci naproti tomu nejsou k opuštění vlasti nuceni, netrpí vypovězením. Může jít o ekonomické migranty s větší či menší snahou začlenit se do většinové společnosti. Uprchlíci pak utíkají nejčastěji před občanskou válkou nebo přírodní katastrofou.

Co přinutí člověka odejít z domova, nedbat volání „člun je plný“ a hledat „zaslíbenou zem“? Příčiny jsou vektorem vypuzování a přitahování (push - pull). Z přirozeného prostředí vyhání lidi náboženská a politická perzekuce, války, nemoci, bída a nezaměstnanost a stále častěji i extrémy počasí. (Podle nejpesimističtějších předpovědí donutí klimatické změny do roku 2050 přestěhovat se až miliardu lidí.) Faktorem vypuzování jsou také důvody osobní a rodinné – například patriarchální poměry v muslimské komunitě. (Tyranské rodinné prostředí přinutilo k emigraci hrdinku románu Americký derviš autora pákistánského původu Ayada Akhtara. Kritický ohlas knihy byl vlažný, avšak její referenční přesah je poučný.) Na „druhý břeh“ lákají migranty přísliby „ráje“, kariéry nebo jen lepšího života. Motivy uprchlíků jsou zpravidla silnější než gravitace přijímající země, zejména jde-li o život. U ostatních emigrantů tomu bývá naopak.