Spolu s šéfredaktorem Stéphanem Charbonnierem, kterému se říkalo Charb, byl mezi 12 popravenými spolupracovníky satirického týdeníku Charlie Hebdo dvěma příslušníky jemenské Al-Káidy minulou středu v Paříži.
Charlie Hebdo je možné považovat za levicový týdeník, hlavně kvůli názorům jeho zavražděného šéfredaktora, ale když se každou středu objevil na stáncích, jeho ostrý sarkastický humor se nevyhýbal nikomu: ani levici.
Hlavně studenti a intelektuálové si bez něj Francii nedokáží představit: Vždy oceňovali jeho ostrý styl, nebojácnost a neústupnost.
Básník Petr Král, který žil dlouhá léta v Paříži, mi řekl: Zavraždění Wolinského je možné přirovnat v našich poměrech snad jen k tomu, kdyby někdo zavraždil Jiřího Suchého na jevišti Semaforu.
Byl to právě Wolinski, který, po dalším zákazu satirického měsíčníku Hara-Kiri, navrhl, aby se nový, aktuálnější týdeník jmenoval podle jejich utlačovatele – prezidenta Charlese de Gaulla – Charlie Hebdo.
Všichni jeho nápad přijali a založili Nakladatelství Kalašnikov. První číslo vyšlo v červenci 1992.
Kreslíř Wolinski nespolupracoval jen s tímto časopisem, ale s řadou prestižních novin a časopisů, které ve Francii vycházejí, připomeňme alespoň Paris-Presse, Le Nouvel Observateur, Lebération či Paris Match, vydal téměř 80 knížek, byl autorem komiksů a slavných reklam, třeba na IBM.
Dodnes si někteří lidé pamatují texty jeho bublin: Socialismus je jako marihuana, ta je sice neškodná, ale může vést k návyku na tvrdší drogy, jako je komunismus.
Narodil se v Tunisku v roce 1934 židovským rodičům, kteří tam uprchli: Otec z Polska, matka byla Italka. Od roku 1945 žil v Paříži, kde studoval architekturu: První kresby začal zveřejňovat v roce 1960.
Inspiroval ho jiný polský židovský karikaturista Roland Topor. V době studentské revolty v roce 1968 založil s kamarády satirický časopis, který se v překladu jmenoval Rozzuřený.
Své obdivovatele měl tento šaramantní cynik i u nás: Když se dostal do Paříže koncem 60. let poprvé Vladimír Jiránek, který uměl francouzsky, jeho první cesta vedla právě do redakce Hara-Kiri.
Ivan Hanousek, náš teoretik kresleného humoru, na tuto éru vzpomíná takto: „Vladimír se v Paříži seznámil s Cavannou, profesorem Choronem, Wolinskim anebo s autorem podepisujícím se jako Cabu.
A když pak přivezl do Prahy nové sešity Hara-Kiri, šly z ruky do ruky a způsobily velké oživení na pražské kreslířské scéně.
Nejen pokud jde o nemravnost v politice, ale také sem přivezl erotické jiskření a černý humor, který se dosud u nás absolutně nepěstoval. Nejblíž Vláďovi byl ovšem – pokud jde o kreslířský styl – právě Wolinski.“
V posledním čísle z minulé středy je zobrazen ozbrojený islamista a nad hlavou má nápis: „Stále žádné atentáty ve Francii.“ A mužíček pod nápisem říká: „Jen počkejte. Máme čas do konce ledna, abychom vyjádřili své přání.“
Další číslo Charlie Hebdo, který měl minulý rok náklad kolem 45.000 výtisků, vyjde ve středu pod patronací redakce Libération v nákladu milion výtisků.
V tiráži bude jako šéfredaktor uveden prorok Mohamed, kterého do této funkce redakce jmenovala již v roce 2006 po útocích na dánské noviny Jyllands-Posten, který zveřejnil jeho karikatury.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
