Newsmagazín Der Spiegel to popsal takhle: zabíjet budou bezpilotní letouny, počítačoví hackeři budou hrát důležitou roli a nebude se válčit proti státům, ale hlavně proti narkomafiím a drogovým bosům. Vedení války se razantně změní a stratégové stojí před novými výzvami. I zbraně bude třeba nově definovat.
Může za to stále se rozrůstající terorismus, který jeden z teoretiků Luis de la Corte Ibánez v knize Logika terorismu definuje jako taktiku nebo strategii boje, která z hlediska používaných metod a prostředků spadá do kategorie nekonvenční a psychologické války. Prvotním cílem není zničení materiálního a lidského potenciálu nepřítele, ale zasazení psychologického úderu obvykle zaměřeného proti velkým sociálním skupinám, které pod jeho vlivem mění svoje postoje a následně i chování. Oběti terorismu jsou v těchto případech zneužity jako nástroj nátlaku a vydírání a jako prostředek psychologického působení na konkrétní osoby a skupiny.
Podle článku, který zmiňuji v úvodu, jak by mohly vypadat budoucí války, poprvé předvedl konflikt na Kavkaze v roce 2008, když Rusové vtrhli do Jižní Osetie. Tam současně s tanky a klasické války se rozzuřila i válka v kybernetickém prostoru a dodnes není jasné, jestli ji vyprovokovali ruské služby na žádost vlády nebo jen hackeři. Jedno se ale zdá být jisté: v budoucnu už nikdy nepůjde o velká vojenská tažení, ta by mohla existovat snad jen ve výjimečných případech, protože nepůjde o střety s řádnými armádami, ale s teroristickými organizacemi. K tomu je třeba mít speciálně vycvičené malé jednotky, které se mohou velmi rychle přemísťovat po zeměkouli a různě je seskupovat, doplňovat o specialisty dle potřeby. Hlavní změna bude spočívat ve cvičení flexibility a rychlosti, říká Reiner Hubert z vojenské univerzity v Mnichově.
Proto rozhodující roli v takovýchto konfliktech budou hrát informace, které je třeba získávat přes satelity a z radarů, napadáním nepřátelských počítačů a z odposlechů telefonů. Tzv. Obamova doktrína pro armádu se tímto problémem zabývá a sází právě na bezpilotní letadla, speciální komanda a virtuální vedení válek. K tomu je třeba vybudovat dokonalé počítače, které umožní náskok před nepřítelem a zároveň dokáží poškodit počítače nepřítele. Německo k tomuto účelu vybudovalo speciální jednotku počítačových odborníků, která sídlí v Reinbachu u Bonnu. Má 80 specialistů, kteří mají zabránit tomu, co se například již stalo v Estonsku v roce 2007, kdy útok nejspíš ruských hackerů napadl jejich počítačovou síť, a tím málem vyřadil z provozu celou republiku.
Podle Huberta Sorgena další problém, před kterým naše civilizace stojí, spočívá v tom, že se hranice mezi terorismem a organizovaným zločinem, který působí již nadnárodně, pozvolna ztrácí. Je to dáno tím, že z peněz za drogy jsou financovány nákupy zbraní. Pan Sorgen hovoří v této souvislosti o podnikatelích s násilím, kterých bude v 21. století přibývat. Největší nebezpečí podle tohoto odborníka představuje právě obchod s drogami, který si buduje centrály v nestabilních zemích, kam patří hlavně některé státy západní Afriky. Experti předpovídají, že v budoucnu ale nepůjde jen o chudé země, ale že se boje přesunou i do předměstí megaměst, kde mohou vznikat místní války o vodu a potraviny.
Brigádní generál Herbert Raymond McMaster, veterán z Iráku, který pracuje pro americkou armádu, pro televizi CBS řekl, že všechny modely budoucích válek je třeba současně brát s jistou rezervou, protože prognózy se nikdy nakonec neshodují se skutečností. Proto zdůrazňuje, že modelovým situacím se nesmí nikdy úplně věřit, abychom se vždy nakonec dokázali přizpůsobit novým výzvám.
Složitost boje s terorismem, jak říká již na počátku citovaný vědec Ibánez, spočívá v tom, že terorismus a holocaust jsou si velice podobné, protože oba přestavují extrémní projevy lidské krutosti. Porovnání těchto dvou jevů ukazuje, že tyto formy krutosti by nikdy nebyly možné bez dvou podmínek. Za prvé, bez systému postojů a víry, které zbavují oběti lidskosti a klade jim samotným vinu za utrpení, a za druhé, bez organizační struktury, která umožňuje pečlivé plánování a vede všechny účastníky k tomu, aby vnímali sami sebe jako součást složitého soukolí ve službách vyšší moudré autority, avšak nikdy jako mravně autonomní jedince. Odpovědnost je totálně rozpuštěna v anonymitě. Německý voják za druhé světové války či dnešní terorista se díky tomu mohli a mohou cítit jako bojovníci za dobrou věc.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
