Na začátku XX. století, v roce 1906, potkala skupina dožívajících Yahiů naposled bílé lidi, americké zeměměřiče. Jakmile Indiáni uviděli bělochy, utekli. Aby je nikdo nemohl pronásledovat, rozprchli se do různých stran.

Mladý Indián se po čase vrátil do tábora, ale ostatních se už nikdy nedočkal. Žil, jak ho to naučili předkové. Sám se o všechno dokázal postarat. Jen s jednou věcí se nedokázal - jak později vyprávěl - vyrovnat. Nebyl s to do smrti žít bez lidí. Stýskalo se mu. Po pěti letech 29. srpna 1911 se odhodlal k činu a sešel z hor do nížiny, kde ho lidé našli.

Ujal se ho profesor Alfred Kroeber z univerzity v San Francisku, který brzy zjistil, že nemá ani jméno. Počal mu říkat Iši, což v jeho mateřštině znamená člověk a učil se od něj další slova. Univerzita se snažila Indiánovi, který se narodil kolem roku 1862, vynahradit co mohla a on jim za to zase vyprávěl, jak jeho kmen žil, jak vyráběl nástroje, jaké si povídali pohádky a pověsti.