Tady již můžeme s jistou mírou opatrnosti začít hovořit o trendu, který je při čtení průzkumů veřejného mínění vždy důležitější než samotná čísla. Podle listopadového průzkumu CVVM by ČSSD získala 39, KSČM 19 a ODS 16 procent a podle Sanep by ČSSD měla 22, KSČM 20 a ODS 14 procent.

Pakliže Karel Schwarzenberg splní slovo a v případě prohraných prezidentských voleb odejde z politiky, bude silně ohrožený i osud pravicové TOP 09, z které by pak mohli rychle odejít Starostové a nezávislí a občanští demokraté by se stali osamocenou a bezvýznamnou pravicovou stranou. Na změnu má Petr Nečas pouhých šestnáct měsíců, které zbývají do voleb v roce 2014.

Bohužel současné i nedávné kroky Petra Nečase, kdy se zbavil postupně stále samostatnějšího ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, kterého nahradil Pavel Blažek a rovněž schopného ministra zemědělství Ivana Fuksy, na jehož místo přišel Petr Bendl, nenasvědčují tomu, že by měl snahu trend změnit. A to už vůbec nehovořím o funkcích pro trojici vzbouřenců, tedy pro pány Tluchoře, Fuksu a Šnajdra, pro které domluvil trafiky Miroslav Kalousek. Ke všem změnám došlo hlavně kvůli blížícímu se kongresu ODS, kdy si Petr Nečas potřeboval posílit svou pozici a kvůli tomu, aby prošly reformní zákony ve sněmovně. Spíš to tedy vypovídá o tom, že s velkou prohrou v příštích sněmovních volbách premiér počítá, a proto personálními změnami ve vládě už řeší hlavně vnitřní rozbroje uvnitř ODS, které se vyhrocují, protože různé lovecké družiny cítí poslední šanci jak se dostat ještě na posledních šestnáct měsíců k nějakým tokům peněz. Zároveň ale musí uspokojit stranu-nestranu Lidem, tedy Liberální demokraty, která nevzešla z voleb a jen se odštěpila ze zkorumpovaných Věcí veřejných, ale která je pro udržení Nečasova kabinetu důležitá. Má sice jen asi sto členů, ale devět poslanců. Tady někde můžeme hledat hlavní důvody, proč Nečas už vyměnil v patnáctičlenném kabinetu za 29 měsíců dvanáct ministrů.