A loni vyšla v Německu a brzy i u nás kniha Floriana Illiese 1913, která pracuje s podobným fenoménem: bazíruje na udivujících detailech a konstelacích všeobecně známých událostí jednoho kalendářního roku.

Jedna z postav Kunderova románu, Charles, čte ve vzpomínkách Chruščova, že Stalin vyprávěl svým spolustolovníkům příběh o křepelkách. Na větvi jich sedělo 24, on ale měl jen 12 nábojů, postřílel jich tedy polovinu, pak se vrátil třináct kilometrů zpět pro další náboje a postřílel zbytek. Nikdo z posluchačů nevěřil, že křepelky zůstaly sedět na větvi a čekaly, až se Stalin vrátí.

Dělá si z nás legraci, mysleli si, ale odvahu říci to měli jen na toaletě, kde se cítili v bezpečí. Stalin je ale odposlouchával a hlasitě se těm „klozetovým oponentům“ smál. Nikomu nesvitlo, že Stalin jen vyprávěl veselou historku, čas historek minul, vážnost Historie – utkaná z masakrů a morálních kýčů - ve dvacátém století všechny historky zastínila, jako to dělaly po celém Sovětském svazu Stalinovy pomníky. Prorocká scéna, píše autor.