Karel Hvížďala: O tekuté společnosti

19.08.2013 15:19

"Pevná fáze modernity přešla ve fázi tekutou. Nastal stav, kdy sociální formy nadále nemohou udržet stejný tvar po delší časové období, protože se rozpadají a rozpouštějí rychleji, než stačily být ustaveny... Jejich trvání nepostačuje k naplnění individuálních 'životních projektů' ," napsal sociolog Zygmunt Bauman.

Karel Hvížďala: O tekuté společnosti
Foto: Hans Štembera
Popisek: Spisovatel a publicista Karel Hvížďala

Rychlostní společnost způsobuje rozpad symbiózy moci a politiky, která byla původně svázaná se státem. Moc se přesouvá do nekontrolovatelného globálního prostoru, což vede k nemožosti myslet v delším horizontu a cokoliv plánovat. Vyhrává pouze ten, kdo bezskrupulózně využívá každou momentální příležitost. Bauman píše: "Není vyloučeno, že rizika, která jsou zahrnuta v každém rozhodnutí, jsou produkována silami, jež pramení za hranicemi chápání a schopností jedince."

Jenže jak se má člověk chovat v tak pevné jednotě lidstva, z které není kam utéct, jak napsal Milan Kundera v esejistické knize Umění románu?

Jsme válcováni silami, které neumíme ovládat, kontrolovat, bránit se jim a dokonce ztrácíme schopnost je analyzovat. Tato situace budí permanetní strach, který se stal dokonce výhodně obchodovatelnou komoditou. Firmy po celém světě nabízejí bezpečnostní zařízení, která ohlídají váš dům, vaši zahradu, vaše dítě, vaše auto, které musí být rovněž bezpečné, aby vás ochránilo proti riskantnímu a nepředvídatelnému životu ve venkovním prostoru, jak hlásají reklamy na tzv. sportovní užitkové vozy SUV. A samozřejmě stejně se zabezpečují státní instituce, vojáci, policisté i politici.

V Česku se takovou velmi lukrativní komoditou stal i strach z korupce, z kterého profitují nejen lobbisté, ale i média, politické strany i politici, kteří na jedné straně veřejně proti korupci verbálně brojí, ale na druhé straně si právě z korupčních peněz nechávají financovat velkou měrou své politické ambice a předvolební kampaně. Korupce už není nezdravá úchylka, ale všudypřítomný princip: všichni jsme její součástí, protože právě my občané to všechno musíme platit ze stále se zvyšujících daní, které státu odvádíme. A ty daně zvýšila i pravice, která proti zvýšení daní údajně bojuje.

Postpanoptikální moc se na nás nestydatě šklebí každý den a její představitelé se nepřesvědčivě tváří, že znají na tyto naléhavé výzvy odpověď, aby nás uklidnili. Někteří z nás toto pokrytectví od politiků vyžadují, a tím u těch ostatních zvyšují pocit strachu, který už je taky tekutý. Každou chvíli se bojíme něčeho jiného. A vystrašený člověk stejně jako zvíře je schopný všeho: ztrácí sám sebe a je plný tekutého hněvu.

Chytit se něčeho pevného v tekuté společnosti je nejspíš ta jediná šance, jak se vrátit k sobě, když politika ztratila duši. Snad si ještě pamatujeme, že pevné je jen to, co je neprodejné: zdraví, přátelství, láska a sebeúcta z dobře odvedené práce. Amen. Řečeno česky: Je to pravda. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Mgr. Ondřej Kolář byl položen dotaz

návrat Ukrajinců

Je podle vás fér někoho nutit jít válčit, když nechce, a lze takové lidi vůbec nějak motivovat? Jestli někdo před válkou utekl, myslíte, že je něco, co ho přiměje jít válčit? Vždyť není nic cennějšího, než život. A jelikož se válka pro Ukrajinu nevyvíjí vůbec dobře, není třeba řešit, co bude Ukrajin...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.