Oba byli univerzitními profesory a literáty: Škvorecký v Torontu vyučoval anglickou literaturu a kurzy českého filmu a divadla a Ulč ve Binghamtonu, v USA, politologii. V roce 1969 za ním přišel jeden ze studentů a sdělil mu, že se v Torontu usadil český spisovatel. Když se Ulč dozvěděl, že jde o Škvoreckého, autora Zbabělců, neváhal a při nejbližší příležitosti se za Škvoreckým vydal. Do Toronta to bylo jen 500 kilometrů. Podle tvrzení Škvoreckého byl Ulč prvním exulantem, se kterým se setkal, a hned si padli do oka. Škvorecký, ročník 1924, byl jen o šest roků starší. Rozdíl byl pouze v tom, že Ulč odešel z Československa v 29 letech, kdežto Škvoreckému bylo 44 let. Jejich přátelství trvalo až do jeho smrti. Poslední dopis Škvoreckého, který je v knize otištěn, má datum 25. srpna 2011. Potom již spisovatel nebyl schopen psát, jeho nemoc se zhoršovala, z čehož onemocněla i jeho žena Zdena Salivarová, rovněž spisovatelka a hlavně zakladatelka exilového nakladatelství Sixty Eight Publishers, které existovalo od roku 1971. Oba skončili v nemocnici a už se nikdy neviděli. O Josefa Škvoreckého se starala jeho neteř Zuzana a přítel Michal Schönberg.

Ulčova kniha je dokumentem, který autor sestavil z fragmentů asi pěti set dopisů, Škvorecký jich psal denně 15, přepisů magnetofonových záznamů, vzpomínek a různých dalších dokumentů, včetně úryvků z domácího tisku, který spílal emigrantům. Kniha Škvorečtí přináší intimní vhled do soukromí obou protagonistů a i exilu, který byl plný nejen radostí, ale i zášti, závisti, ideologických střetů mezi liberály a tatíčkomasarykovci a může tak zájemcům pomoci si představit, jak žili a o čem přemýšleli. I jak fungovalo nakladatelství bez redaktorů a možností si detaily ověřovat, a to i u tak renomovaných autorů jako byl Václav Černý, jaké měli potíže s nikdy nedodaným rukopisem Jiřího Voskovce či s Arnoštem Lustigem, který knihy ještě v sazbě přepisoval, nebo s cholerikem Janem Benešem.