A je i docela logické, že by k dalšímu útoku na premiéra mohlo dojít po krajských a senátních volbách, které se budou konat 12. a 13. října, na další poslanecké schůzi 22. října 2012, kdy se má zase sněmovna vrátit k vládnímu balíčku a ke zvyšování DPH.
Protože lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že ODS ve volbách příliš neuspěje a neprojde-li zároveň zvýšení DPH, byla by k tomu situace příznivá: premiér by byl nucen, jak přislíbil, podat demisi. V takovém případě by byl na tahu prezident, který by nejspíš jmenovat nového premiéra. Jmenoval by zřejmě někoho z ODS, jak spekuluje třeba Čeká pozice, která zveřejnila dvě jména: bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který to prý odmítá a ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu, který naopak za jistých okolností je ochoten a připraven na výkon nejvyšších politických funkcí. Pak by zřejmě mohl být pan Kuba v prosinci, kdy proběhne nejspíš kongres ODS, zvolen do čela strany. To by všechno teoreticky bylo proveditelné. Otázka, na kterou je však třeba hledat odpověď, zní: Komu by to prospělo? Odpověď je na bíledni: pomohlo by to pouze ODS. Proto se musíme ptát dál: Co by z toho měl pan prezident, který se nechce, jak několikrát již důrazně prohlásil, aktivní politice vzdálit.
Budeme-li i my ve spekulacích pokračovat, zdá se, že popsaný scénář by způsobil zřejmě stabilizaci Občanské demokratické strany koncem roku, zatímco prezidentův mandát končí až v březnu následujícího roku. Takový krok by nutně měl za následek, že důchodce Václav Klaus už by neměl důvod a ani nejspíš nemohl do politiky nijak přímo aktivně zasahovat a musel by se věnovat jen přednáškám, akademické činnosti a zákulisním tahům, což by mu jistě nevyhovovalo. To je největší slabina třístupňového scénáře, o kterém hovoří někteří politici a novináři.
Václavu Klausovi proto bude asi vyhovovat spíše stále slabší a slabší vláda Petra Nečase, něž nová konsolidovaná ODS, a proto je asi tento scénář málo pravděpodobný. Kdyby totiž prezident Klaus pokračoval s politikou dalšího oslabování vlády a rozkládání ODS, mohla by být tato strana v půli března naopak připravená k tomu, aby ji třeba rozdělil a se "zdravým jádrem" ji napojil na své příznivce z malých stran jako jsou Suverenita Jany Bobošíkové a Strana svobodných občanů Petra Macha a s nimi se opět aktivně pustil do záchrany demokracie pod heslem: Je třeba se postavit proti vzrůstajícímu vlivu komunistů a rudo oranžové koalici, která by prolomila tabu Bohumínského usnesení a přivedla komunisty do vlády. Přitom by Václav Klaus taktně zamlčel, že k vzrůstajícím preferencím komunistů silně přispěl on sám, když byl prezidentem a vládu soustavně marginalizoval. A kdybychom spekulovali dál, mohli bychom dokonce říci, že do tohoto scénáře zapadá i operetní atentát - termín bezpečnostního analytika Jana Schneidera - na prezidenta Klause mužem, který se hlásí ke komunistické ideologii.
Taková situace by totiž mohla Václavu Klausovi pomoci uzavřít koalici konsolidované ODS či nového politického subjektu s rozklíženou sociální demokracií, která by v té době mohla mít nejspíš rovněž nové vedení, a tím zpětně zdůvodnit Opoziční smlouvu jako nejlepší způsob vládnutí v Čechách. Pokud by se to tluchořovcům nelíbilo, rychle by se jich zbavil.
Naštěstí ale jde zatím jen o mediální konstrukci, ale kdyby se něco podobného stalo, znamenalo by to na dlouho zabetonování současných klientelistických vztahů a pozvolný příklon k autoritářskému způsobu vlády: i útok prezidenta na média kvůli operetnímu atentátu tímto směrem bohužel ukazuje. Vlastně bychom se vrátili k modelu z první republiky, kdy tu dlouho místo parlamentu vládla pětka nejsilnějších stran. Nyní by to byla dvojka. Opozice by prakticky neexistovala, byla by zlikvidována, vše by si opět mimo parlament domluvily dva stranické sekretariáty, které by se zase mohly přestěhovat na ministerstvo dopravy, kde sídlilo vedení KSČ. Za této situace je volba prezidenta důležitější, než si mnozí z nás původně mohli myslet: Nový prezident by měl uskutečňování tohoto možného scénáře co nejvíce bránit a ve volební kampani připomínat, že demokracie není stav, který jsme v listopadu 1989 získali, ale nikdy nekončící proces, kterého se musí všichni aktivnější občané každý den zúčastňovat, nebo svobodu zase ztratíme! Nový prezident by měl demaskovat český mesianismus, který nám vždy zabraňoval porozumět reálné politice doma i v Evropě a byl zneužíván jen k osobním ambicím.
Psáno pro ČRo 6
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Hvížďala
