Po výčtu jejich struktur řekl: „Celý problém kmotrovských mafií vůbec není založen na kmotrech, ale na těch, kdo kmotry kryjí. Protože bez politického krytí by kmotři nemohli existovat, a když, tak na velmi krátkou dobu…“

Už z těchto pár slov je však zřejmé, že pojmenování je v českém kontextu poněkud nepřesné a pomáhá maskovat skutečnost. Kmotr je osoba, která podle tradičního pojetí přebírá za dítě záruku, která se o něj stará a v případě úmrtí jeho rodičů je jeho pěstounem. Jde tedy o patrona.

V mafiánském prostředí se tak přezdívá bossovi, který kryje svůj klan. U nás však ti, kterým takhle přezdíváme, jsou obyčejní podvodníci a šíbři, kteří různými triky šíbují s penězi: Vyvádějí státní či evropské peníze na svá konta a kmotry, tedy patrony, jsou naopak politici, kteří se o ně starají za to, že jim podvodníci přispívají na jejich předvolební či jiné kampaně, nebo se o své zisky s politiky dokonce dělí.

Proto se vždy v souvislosti s každým podobným šíbrem hovoří i o nějakém politikovi. Fungují v párech: Janoušek je vždy jmenován společně s Bémem, Dalík s Topolánkem, Rittig s Nagyovou-Nečasovou atd.