Není normální, když počet soudců, kteří se proviní proti morálce roste. Ústava vůbec nepředpokládá, že by se soudce mohl provinit. Řízení soudních postupů je deformované "socialistickým soudnictvím" a zákony, které sloužily k přechodu na tržní hospodářství. Není normální, když se lže v Poslanecké sněmovně a ve veřejných mediích. Tvrzení „poslanec Faltýnek je trestně stíhaný“ státní úřad sice odvolal, ale nikdo poslance a moderátory nepřesvědčil, že v demokratickém státě může pouze soud rozhodovat o vině a trestu. U poslanců může jít o politický boj, ale moderátoři veřejnoprávních medií by měli umět rozlišit pravdu od lži.

Moc soudní je placená služba občanům, institucím a státu. Její povinností je rozhodnout, který účastník sporu má pravdu. Soudce rozhoduje podle svých znalostí práva (vědomí) a soudcovské cti (svědomí). Žádný předložený důkaz nesmí pominout (jak se nyní děje), a žádnou žalobu si soudce (ani státní zástupce) nesmí dodatečně upravovat.

Výrok soudu k jedné straně sporu je opakem výroku ke druhé straně sporu. Tak se soudilo a soudí tisíciletí v demokratických státech, včetně naší první republiky. V matematice se tento princip používá k logickému potvrzení pravdivosti matematické věty (důkaz sporem). To je záruka spravedlivého rozhodování.

Sbírku zákonů je třeba upřesnit a nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mohlo vypadat následovně: