Rovnováha mezi mocí výkonnou (vláda, armáda, policie), zákonodárnou (poslanecká sněmovna, senát) a mocí soudní musí být respektovaná.

Sametovou revolucí jsme zdědili prokurátory a soudce. Tehdejší justice byla výkonná ruka komunistické strany. Nevzpomínám si, že by byl někdo z justice potrestán za činnost v totalitě. Vzpomínám na patnáctiletý spor brněnských studentů, kteří chtěli, aby se vedení fakulty zbavilo stranických kádrů. Marně. Nyní obdobné fakulty (pražská, brněnská, plzeňská či ostatní) „vyrábí absolventy“, kteří s pravdou nakládají stejně, jako v totalitě.

Ponechání zařazení prokurátorů do pravomocí ministra spravedlnosti je hrubá chyba v řízení státu. Prokurátoři se domnívají, že mohou rozhodovat nezávisle. Nic proti tomu, ale v první řadě musí prokurátoři striktně dodržovat hierarchii svých pravomocí. S výjimkou Nejvyššího státního zástupce nemá žádný z nich pravomoc, aby se obrátil na parlament. Pouze v případě, který je přesně popsán v Ústavě, může Nejvyšší státní zástupce požádat Parlament, aby vydal svého mandanta. Žádný jiný prokurátor nemá právo cokoliv po zákonodárcích požadovat.

Parlament má právo zabývat se konkrétními kauzami pouze interpelacemi na jednotlivé ministry. Jestliže se objeví fatální chyba v řízení státu, zodpovědnost nese celá vláda, jednotliví ministři, i zákonodárci.

Občané se částečně dají ovlivnit propagandou, ale většina občanů si přeje demokracii bez přívlastků.