Náplní práce Ústavních soudců není „nalézat" nespravedlivá rozhodnutí soudů, ale kontrolovat, zda každý soudce rozhoduje spravedlivě. Stovky nespravedlivých rozhodnutí soudů stále čeká na rozhodnutí ÚS.

Každý soud je služba za úplatu. Nedílnou součástí výroku soudu je výrok o nákladech řízení. Je-li žalobcem stát, žalobu podává státní zástupce. V případech, kdy soud žalobu zamítne, musí státní zástupce nést morální i hmotnou zodpovědnost. V žádném případě se státní zástupce nesmí obracet na Poslaneckou sněmovnu. Pouze Nejvyšší státní zástupce se může na Sněmovnu obrátit v případech stanovených Ústavou.

Tragické je hodnocení jednání poslance Volného. Poslanec má právo a povinnost hájit zájmy svých voličů. Je lhostejné, koho zastupuje. Hamižnost udělala z poslanců spolek, který hájí pouze individuální zájmy své, případně strany, která ho do Sněmovny vynesla. Vnitřní jednací řád Sněmovny odporuje základnímu pravidlu „před zákonem jsou si občané rovni“. Přednostní právo může existovat, ale žádné právo nesmí poslanci zabránit veřejně sdělit svůj názor. Do budovy PS nesmí vkročit žádný policista nebo jeho pomocník. Policisté mohou pouze střežit budovu.

Žádný premiér ani ministr nesmí být současně členem Sněmovny. To je zřejmý střet zájmů. Ve Sněmovně musí mít pouze svého zástupce bez zvláštních práv.